Nové knihy Juliana Barnese a Helle Helle dřív slovensky než česky...ale už v Kosmasu
Tomáš Weiss
Někdy je Slovensko napřed. Tentokrát předběhlo česká vydání jak poslední knihy brilantního britského stylisty Juliana Barnese Levels of Life, tak také další knihy Dánky Helle Helle. Oba texty spojuje jistá míra autobiografičnosti. A obě jména už český čtenář dobře zná. A navíc - Barnese přeložil nejoceňovanější slovenský spisovatel současnosti Pavel Vilikovský.
Helle Helle se v knize Mala som to písať v prítomnom čase vydává do Dánska 80. let 20. století, kdy studovala na fakultě v Kodani. Její úsporný popisný styl jednotlivostí nakonec trpělivě "vyšije" vše podstatné o vnitřním rozpoložení hlavní hrdinky. Vždyť tou každodenní kulisou našich zmatků a nejistot jsou vlastně banality, drobnosti, titěrné nálady a náhody. Jak Helle Helle přiznává, nepíše proto, že ví, jak co je, ale právě naopak. Jak ráno vstaneme, už jsme naplno v kompromisech. A náš svět je většinou průměrný. Sníme o všem možném, ale naučit se nějak obyčejně projít svým průměrným životem je nakonec náš každodenní chleba.
Kniha Juliana Barnese (Roviny života) je rozdělena do tří částí. V prvné - Zhrešenie výškou - popisuje Barnes začátky létání v horkovzdušných balónech v 19. století. Odpoutání se od země, první fotografie z ptačí perspektivy...Silné emoce nadšení, okouzlení...Část druhá - Na rovině - je fiktivním příběhem lásky anglického plukovníka a francouzské herečky Sarah Bernhardtové, obou nadšenců pro balónové létání. Část třetí - Strata hlbky - je až drásavě osobní meditace nad osaměním po smrti milované bytosti. Barnesovi zemřela žena a v téhle pasáži píše tedy o smrti a truchlení. Je to silný text. Bez patosu, bez ufňukané trapnosti, lidsky a filozoficky na rovni. Jak píše slovenská literární kritička Danica Hollá:
"Začiatky vzduchoplachtenia a fotografie v 19 storočí autorovi slúžia len ako symboly pre lásku, vzplanutie, let vo výškach, úspešné pristátie alebo tragický pád s následkami. Píše o smrti, smútku a samote nehysterizujúco ateisticky. Sme sami, keď sa rodíme aj umierame. Čo vlastne chceme od lásky? Nasýtiť hlad po spojení. Spoločne vyletieť, padnúť a zomrieť. Tým sa to všetko končí. Pocítiť chuť života a smrti. Sú to dve antagonistické a navzájom sa dopľňujúce fázy jednej a tej istej reality. Zlúčenie a deštrukcia splynú v jeden celok a na zlomok sekundy sa nám pred zrakom mihne dokonalosť bytia. Ako z letiaceho balóna. "
17.12.2014
