Ukázky z knihy „Jižní Amerikou na Konec světa a pak dál do Antarktidy“

Tomáš Fojtík

Přinášíme vám ukázku ze zajímavé knihy Dany Trávníčkové „Jižní Amerikou na Konec světa a pak dál do Antarktidy“. Není to klasický cestopis, je něčím mezi cestopisem a literaturou faktu.

BRAZÍLIE… Město Salvador da Bahia je jedním z největších kulturních pokladů celé Ameriky. Velice zbohatlo na obchodu s otroky, tabákem a cukrem a tak se tu mohly stavět nádherné barokní kostely a paláce, jejichž výzdoba připomínala vzory v dalekém Por-tugalsku, v „mateřské zemi“ kolonie Brazílie. Historické centrum Salvadoru stojí na vršku a je spojeno s dolní částí města výtahem Lacerda (na snímku vlevo). To je také architektonický prvek převzatý z Portugalska, podobný výtah Santa Justa stojí v Lisabonu na starém městě.

 

 

    Salvador je centrem afrobrazilské kultury a způsobu života. Na každém kroku jsou patrné kořeny afrických předků. Černoši a mulati tvoří ve státě Bahia 80 % obyvatel.

   …Salvador a jeho okolí jsou také centrem kultu candomblé – tzv. synkreze, kombinace římskokatolické víry s africkými náboženstvími jorubským a dahomským, která se sem dostala počátkem 17. století spolu s otroky. Intolerantní katolická církev otrokům přísně zakazovala jejich původní kulty a tak vznikl kult afrokřesťanský s božstvy zvanými orišá – černošská božstva splynula se světem bílých pánů. Černošský bůh Oxala, bůh dobrých konců, syn stvořitele Oloruna, byl zotožněn s Ježíšem. Nebo bohyně moře Jimandžá splynula s Pannou Marií. A podobně je to i s dalšími svatými.

            VENEZUELA…Úžasným venezuelským cestovatelským pokladem je unikátní, snová a mystická Gran Sabana s největším národním parkem Venezuely jménem Canaima. Prasta-rou Dakotou DC-3 jsme z Caracasu přeletěli veliký kus zelené Orinocké nížiny a dostali se dooblasti Guayanské vysočiny – rozsáhlé oblasti savan a tropických lesů.

            V Gran Sabaně se nalézá většina mohutných unikátních masivů z pískovce ve tvaru stolových hor (celkem jich je 115). V jazyce místních Indiánů se nazývají tepuis (domovy bohů). Jsou to zřejmě nejstarší skalnaté formace na světě… Tato výjimečná oblast se také někdy nazývá „Ztracený svět“ podle mnohokrát zfilmované novely Artura Conana Doyla, jejíž fantazijní příběh je do těchto míst situován. Podle něho tu přežily po miliony let v izolaci a beze změny pravěké rostliny a zvířata, včetně dinosaurů…Mystickou krajinou Gran Sabany teče několik řek, na kterých se nacházejí stovky nádherných vodopádů (včetně nejvyššího vodopádu na světě – Angelova vodopádu).

Centrem této úchvatné končiny je vesnice Canaima, která leží u pohádkové laguny řeky Carrao s komplexem jedenácti vodopádů. Bydleli jsme naprosti vodopádům a bylo by stačilo jen sedět před domkem u pláže a koukat na druhou stranu, jak nás ten pohled magnetizoval… Nezapomenutelná byla také plavba na Ostrov orchidejí, během níž se cestou podél řeky objevovaly stále nové a nové stolové hory…Ta podivná hruška či paprika na stromě má na špičce oříšek kešu. Koupání bylo opět slastné a zelení papoušci amazoňané báječně kamarádští.

 

 ANTARKTIDA... Nejprve jsme na ostrově Aitcho potkali dva druhy tučňáků. Tučňák oslí má nad každým okem bílou skvrnu, tučňák uzdičkový má od ucha k uchu přes bílou bradu černý proužek a vypadá, jakoby se stále usmíval. Tučňáčí rodiny měly právě mláďátka, většinou dvojčata. Děťátka se choulila pod bříškem maminky či tatínka a evidentně se jim na světě líbilo. Jeden rodič je má vždy na starosti a druhý shání potravu. Ptáčata pak krmí natrávenou stravou ze svého volete.  

Na kusu kry ve vodě – jak mívá ve zvyku – si hověl masožravý predátor tuleň leopardí. To je obrovské zvíře – dorůstá délky až 4 a půl metru a váží i více než 450 kilogramů. Žije samotářsky. Loví většinou tučňáky a jiné tuleně. Umí vyskočit až dva metry nad hladinu a na ledu se pohybuje rychlostí až 20 km/hod. Tento veliký tuleň připomíná ohromného hada.

Lidi si zvědavě prohlíží. Je to jediný antarktický živočich, který prokazatelně zabil člověka – v roce 2003 britskou polárnici při potápění. Jsou známy také případy, kdy se tento tuleň vynořil z díry u ledu a chytil polárníka za nohu a dokonce že přímo skočil do člunu ve snaze napadnout posádku. Také v knize „Endurance“ o Shackletonově výpravě je děsuplná pasáž, jak tento tuleň honil a snažil se napadnout jednoho muže, který před ním utíkal z jedné strany kry na druhou a tuleň leopardí ji vždy podplaval. V poslední chvíli námořníka zachránil kolega, který tuleně zastřelil.

 

30.10.2014