Knižní pól Zdenko Pavelky
Zdenko Pavelka
Pravidelník - týdeník literárního redaktora a publicisty (a v současnosti i kavárníka) tentokrát o současném světě, který je bezpečný i nebezpečný zároveň - a v tom je jeho zrádná nevypočitatelnost. Pořad je připravován Českým rozhlasem 3 - Vltava a vysílán v premiéře každou sobotu kolem 8:30.
Knižní pól 14. 1. 2017
Jedním z nejčastěji pronášených sousloví v hovorech o světě bude pravděpodobně i letos označení vraždící sebranky, která si říká arabsky al-Dawla al-islámíja fi al-’Iráq wa aš-Šám. V češtině se ale nejčastěji používá Islámský stát, jinde se vžila zkratka ISIS, případně ISIL. Ve Francii se politici rozhodli důsledně používat výraz Daesh, což je zkratka arabského názvu, kterou islamisté nejvíce nesnášejí a vyhlašují za její užití trest vyříznutí jazyka. Arabština totiž zkratky nepoužívá a jsou chápany jako posměšek nebo urážka.
Fenomén v co nejúplnější podobě se pokouší zachytit kniha českých orientalistů nazvaná Islámský stát: Blízký východ na konci časů. Připravili ho editoři Ondřej Beránek a Břetislav Ostřanský, na monografii se podíleli také Jan Čuřík, Ondřej Ditrych, Attila Kovács, Zuzana Kováčiková, Miroslav Melčák, Martin Novák a Pavel Ťupek.
O řadě publikací na téma džihádu či Islámského státu jsem zde už mluvil, v češtině je dostupný velký výběr literatury. Kniha Islámský stát: Blízký východ na konci časů je však přece jen výjimečná. Jednak se věnuje problematice v historickém a mezinárodním kontextu a z různých úhlů pohledu, například jak pravděpodobně funguje ekonomika IS. A samozřejmě se tu píše o souvislostech vzniku IS včetně fatální chyby, jíž byl vpád do Iráku a následná katastrofální okupace, které zlikvidovaly Irák jako sice totalitární, ale přesto fungující sekulární stát. Jednou z hlavních líhní příštích šéfů Islámského státu byla americká věznice Camp Bucca neboli Sidžn Búká v jižním Iráku. V britském Guardianu o ní už v prosinci 2014 napsali: …kdyby nebylo amerického vězení v Iráku, neexistoval by nyní ani IS… Bucca byla továrna, která vyrobila IS.
Velmi pozoruhodná je kapitola o propagandě Islámského státu, zejména souhrn jejích internetových aktivit nazvaný Mudžátwíteři: IS a kyberprostor. Klíčovou roli v nich hrál zprvu Twitter, islamisté však dokážou pohotově a nápaditě využívat prakticky všechny sociální sítě. Ostatně IS na to má své specialisty, asi tři tisíce ajťáků pod vedením Ahmada Abousamry, internetového experta francouzsko-amerického původu. Říkají si Elektronická armáda islámského státu.
Výtečnou knihu českých orientalistů Islámský stát: Blízký východ na konci časů vydalo nakladatelství Academia.
Také další kniha, kterou tu dnes mám, je kolektivním dílem. Po úspěšné předloňské knize Povaha změny připravili Miroslav Bárta, Martin Kovář a Otakar Foltýn jako editoři s částečně obměněným týmem dalších devatenácti autorů další publikaci nazvanou Na rozhraní s podtitulem Krize a proměny současného světa.
Připomenu z ní alespoň kapitolu ekonoma Aleše Michla nazvanou ironicky Duch a ďábel kapitalismu v Evropě. Michl v úvodu ilustruje proměnu Evropy na fotbale. Vyjmenuje osm hráčů, kteří loni hráli za Německo na Euru 2016 a kteří nejsou etničtí Němci. Připomněl mi tak totéž mistrovství, ale před dvaceti lety v Anglii, kdy Češi prohráli ve finále v prodloužení právě s Německem. Tenkrát mě zaujalo, že právě tyhle dva týmy byly viditelně už asi jediné dva národnostně čisté. Za Němce hráli výhradně etničtí Němci, za Čechy také pouze Češi, tuším, že jen trenér Dušan Uhrin se narodil na Slovensku. Michl na příkladu německého týmu dokládá, že Evropa se výrazně národnostně a nábožensky měnila dlouho před uprchlickou vlnou posledních dvou let.
Co Michl míní ďáblem a co duchem kapitalismu. Ďáblem je podle něj zahálka, do které Evropa upadla a udržuje se v ní tiskem eur, dluhopisnou bublinou, která se jí časem vymstí. Za ducha kapitalismu považuje Michl v souladu s Maxem Weberem protestantskou píli a etiku, jejímž katalyzátorem byl vynález knihtisku. A duchu kapitalismu se podle Michla dnes daří nejvíce paradoxně
v Číně. Nakonec si sarkasticky zavěští: Jestliže pro vznik ducha kapitalismu byla důležitá forma náboženství, pak nárůst počtu muslimů a hinduistů, případné pokračování migrace do Evropy, zahálka a nízká porodnost původních obyvatel, to vše dohromady může znamenat v Evropě vznik úplně jiného ekonomického směřování, které si teď neumíme ani představit… Spíše to bude ale směřování k větší zahálce a pomalejšímu růstu. Ale i to je součást dějin.
Publikaci Na rozhraní s podtitulem Krize a proměny současného světa vydalo nakladatelství Vyšehrad.
Jedním z autorů knihy Na rozhraní je také Vladimír Mařík, mezinárodně uznávaný český vědec, který je od roku 2013 ředitelem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky Českého vysokého učení technického. Ten s kolektivem mnohem větším, více než sedmdesátičlenným, připravil knihu nazvanou Průmysl 4.0. Výzva pro Českou republiku. Asi musím říct, co znamená pojem Průmysl 4.0. Je to česká podoba iniciativy na podporu
4. průmyslové revoluce, obdoba německé Industrie 4.0, z níž si česká variace bere inspiraci.
K tomu ještě bude asi vhodné, abych z knihy ocitoval, co je to 4. průmyslová revoluce: podle teorie systémů je to revoluce kyberneticko-fyzicko-sociální, způsobující dynamickou vzájemnou interakci složitých systémů kyberneticko-virtuálních, systému fyzického světa a systémů sociálních. Zásadním způsobem mění povahu průmyslu, energetiky, obchodu, logistiky a dalších částí hospodářství i celé společnosti. Asi to zní trochu složitě, tak se pokusím o jednodušší překlad: počítače a technologie zcela změní život lidí. Celku i jednotlivců. Knihu Průmysl 4.0. Výzva pro Českou republiku proto doporučuju také humanitním intelektuálům, protože 4. průmyslová revoluce už dorazila i do kaváren, jednou z podob je samozřejmě EET. V závěru knihy najdete obsáhlý slovník zkratek a pojmů. Co autoři považují za nejdůležitější úkol pro Česko? Jednoznačně vzdělanost. Protože – a to je poslední věta knihy – čtvrtá průmyslová revoluce je totiž revolucí především v myšlení lidí.
Poučnou knihu Průmysl 4.0. Výzva pro Českou republiku vydalo nakladatelství Management Press.
Jméno Eco může být po loňském odchodu italského vědce a spisovatele po právu zařazeno do slovníku jako synonymum výrazu špičkový evropský intelektuál přelomu 20. a 21. století. Umberto Eco byl člověk mimořádně nadaný imaginací i racionálním uvažováním, s jasnými etickými postoji. Tohle všechno a ještě chytrý humor najdete v knize Od hlouposti k šílenství s doplňujícím podtitulem Zprávy o tekuté společnosti.
Jak je u Eca obvyklé, zase je to kniha tlustá. Obsahuje výběr ze sloupků, které Eco psal do časopisu l’Espresso v letech 2000 až 2015, ty předchozí od roku 1985 už knižně vyšly i česky pod titulem Poznámky na krabičkách od sirek. Tak se jmenovala ta Ecova sloupkařská rubrika. Zmínil jsem před chvílí vzdělanost jako hlavní úkol společnosti, která chce prosperovat. Ve sloupku z roku 2008 Byl jednou jeden Churchill glosuje Eco průzkum, podle něhož čtvrtina Angličanů věří, že Churchill je smyšlená postava, stejně jako Gándhí a Dickens. Sebeironicky přiznává, že si totéž jako kluk myslel o Buffalu Billovi, dokud mu otec neřekl, že proslulý kovboj byl skutečný a že ho dokonce viděl v cirkuse v rodném Piemontu. Eco ale zároveň ostře vyrazí proti odpůrcům potřeby historického povědomí. Pokud by si prý Hitler pozorně prostudoval Napoleonovo tažení do Ruska, nechytil by se pak do téže pasti. A svou úvahu uzavírá Eco nesmiřitelným aktuálním komentářem: Zdálo by se, že mezi anglickým tupcem, který věří, že Churchill je smyšlená postava, a Bushem, který jde do Iráku a je přesvědčen, že to zvládne za dva týdny, je propastný rozdíl, ale tak to není. Jde o tentýž jev zatemnění historické dimenze.
Knihu 176 sloupků Umberta Eca Od hlouposti k šílenství vydalo nakladatelství Argo v překladech Heleny Lergetporer, Gabriely Chalupské a Kateřiny Vinšové.
1.3.2017
