Himmlerova kuchařka

Tomáš Fojtík

S těmi stoletými lidmi se začíná trhat pytel. Nejdřív to byl ten stařík, co ve Švédsku vylezl z okna a zmizel a teď tu máme Rózu, původem Arménku, která v Provence obšťastňuje místní svou vyhlášenou kuchyní a vzpomíná na svůj život. A to si pište, že má na co vzpomínat.

Róze je ještě o pět let víc, než onomu zmíněnému Staříkovi. Příběh začíná ve chvíli, kdy dostane dopis z Německa, který jí mimořádně rozruší. Róza začíná vzpomínat a v jejím vyprávění se zrcadlí celé evropské dějiny 20. století. Genocida v Arménii, neradostné dětství, tíživé dny v Paříži, kam přišlo gestapo a tak dál. Róza ale není sentimentální babička, je to dáma s jazykem ostrým a tak v knize nenajdete ani gram patosu. (no, možná až úplně na konec a opravdu jen trošku.)

Je to přesně naopak: Róza jako by všechno viděla optikou nezúčastněného člověka. A přitom toho musela prožít víc, než čeká nás všechny ostatní. Ten nadhled a odstup je navíc podpořený příjemným, nevtíravým humorem, který z Himmlerovy kuchařky sice nedělá humoristický román (což by vzhledem k tématu ale nebyl vůbec špatný nápad), ale snaží se čtenářům naznačit, že za každé okolnosti je třeba udržet si zdravou mysl.

Vlastně mám pocit, že jsem se do Rózy zamiloval, navzdory tomu, že rozhodně není jednobarevná. To, co jí žene dopředu je potřeba životní pomsty. Jedině ta jí přináší klid do duše, a že to je pomsta se vším všudy. Doteď nechápu, jak je možné, že mi navzdory tomu Róza zůstala sympatická.

Možná je to tím, že má srdce na správném místě. Často vás překvapí tím, jak přistupuje k nastalé situaci, ale ona v té situaci narozdíl od nás byla, takže je těžké ji za to soudit. Ta síla příběhu není jen v tom, co se jí stalo, ale v tom, jak se s tím vyrovnala, jak to vyřešila a co si z toho odnesla do života. Ten rozpor mezi dvěmi polohami jedné postavy mi připomněl nedávnou knihu Muž jménem Ove, přestože ty postavy jinak příliš společného nemají.

Franz-Olivier Giesbert je autor mimořádně zkušený a pravděpodobně se to na Himmlerově kuchařce odrazilo. Je psána lehkým, jistým perem a dostanete přesně to, co v dané chvíli chcete, aniž by se vám jakkoliv podbízela. Budete plakat nad místy, kdy nic jiného než pláč nemá smysl a budete se usmívat v momentech, kdy Róza ukáže svou nádhernou tvář.

P. S. A díky Himmlerově kuchařce jsem zatoužil pořídit si mloka.

Hodnocení: 90%

Autor: Franz-Olivier Giesbert

Překlad: Helena Beguivinová

Vydalo Argo

5.9.2014