Patřičný rozhovor

Tomáš Fojtík

Kolikrát v životě se vám poštěstí, že můžete dělat rozhovor s autorem čítanky? Martin Patřičný jednu takovou napsal a věnoval nám část svého vzácného času.

Pomocí čítanek jsme se v dětství učili číst. Má Vaše čítanka podobnou ambici?

 No jistě! Ta má ambicí, ta holka tištěná! Furt mě překvapuje, když ji otevřu…

Čítanka je takovým kompasem – rukovětí čtenáře. Jaký kompas jste měl vy, tedy jinak řečeno: podle čeho jste se rozhodoval, co budete a nebudete číst?

Jak to mám dneska vědět?

To je ten kouzelný labyrint čtení- totiž- co budu a nebudu číst- ale kdy, v jaké době?

Před dvacítkou jsem hodně četl básně a pak knihy o kterých  jsme se dohadovali a kvůli kterým se i uráželi a řvali na sebe v hospodě…

V Čítance se ten čas jmenuje- Jak se dělá čtenář.

Připadá mi to šílené,  ale já  se dodnes pamatuju na některé jednotlivé tituly, kde jsem je četl i jak knížka vypadala…Kulhavý poutník Josefa Čapka například. Tím přečtením jsem se změnil-je to možné?

A – skok- po padesátce už čtu úplně chaoticky, o čem se nějak dozvím, co mi kdo doporučí, pošle, přinese. Přemysl Rut, Orchestrion v hlavě. Paráda! A vracím se k dobrým příběhům, dobře napsaným místům. Teď třeba Jan Procházka, listuju v Kočáru do Vídně a vzpomínám si na povídku Svatá noc, kterou doma nemám.

Největší rozdíl? V mém mládí byly knihy vzácné, některé jen těžko dostupné zvl. po roce 1970. Sháněli jsme. Hostovského třeba. Dnes nabídka násobně převyšuje poptávku, jsme zavalení.

(Ale ještě ne pohřbeni, podotýká Čítanka)

Máte nějakou představu o tom, co se skrývá pod pojmem “braková literatura”?

Čapek, Hrabal, Váchal např.už braky pěkně probrali.

Ono to umění s velkým U z těch časů, kdy se věřilo, že umění má nějaký vývoj, vlastně mnohdy brak samo tahalo z hrobu za fusekli, protože lidi otrávilo nudou.

 Intoši, co brečeli nad Koljou dostali Kameňák.Tu máš!

Často se setkávám s tvrzením, že se čte méně, než dřív a že především nečtou děti a mladá generace. Máte podobný pocit?

Ano. To je jistě pravda- a- víme, čím se to čtení nahrazuje? Konkrétními obrazy? Napínavou počítačovou hrou? Čtení ještě není takový únik od skutečnosti- je to dítě, které čte, tvoří si své obrazy…ale-  jak ví, že pohlavek bolí, když nechodí ven- a facka rodiče je někde už trestný čin?

Má se ke knihám vést ve škole, nebo se má začít v rodině? Jak se zrodila vaše knižní láska?

Přes příběhy.Lidi si vždycky vyprávěli příběhy. Šahrazád si tím koneckonců zachránila krk a s ním i život!

„Šahrazád dlouho králi vyprávěla

Tisíc a jednu noc jí naslouchal…“(Hrubín)

Ve škole vést ke knihám…Moje oblíbené téma je často až stupidita většiny plošných opatření-

místo vedení ke knihám je asi potřeba špendlíčkem kopat a hledat dobrý kantory. Dobrej kantor si poradí sám a taky nežije v izolaci. A jsou prý už soukromé školy, které prstíčkem hrabou a ty učitele- osobnosti hledají. A nacházejí. Jenže- když se doma nečte….

Co říkají Čítance příznivci vašich dřevěných obrazů a knih o dřevě?

Ano, to by mě taky zajímalo, jestli se jim to spojí, tyhle dva okruhy. Patřičný Dřevo s patřičným čtením.  A jestli ne, tak máme smůlu…ale na to si ještě budeme muset počkat. Ptají se mě lidi co je pro mě hlavní- no pořád ještě dřevo a práce s ním.

(Čítanka se urazila a spadla na zem. Když ji pan autor zvedal, snažila se ho růžkem píchnout do oka. „Tohle má být rozhovor o mně!“ zasyčela).

Jak máte zorganizovanou svou knihovnu? Máte nějaký systém, nebo jedete podle abecedy, barev, velikosti…?

 No- mám zvlášť české a světové autory a podle abecedy, obojí. Zvlášť mám poezii, detektivky, knihy o umění a literaturu starých časů- nic originálního, jak vidíte, ale leckdy i najdu co hledám.

(Čítanka: A někdy taky ne…)

Jsou knihy, které Vám nesmí do baráku? Pokud ano, uveďte pro pobavení nějaké příklady

Takové uvádět by myslím právě byla chyba, o blbých je lépe mlčet. Pořád mám pocit, že blbé psaní mě uráží. Nevím, co mi vadí nejvíc- parazitování na mrtvých autorech, vypočítavé psaní pro zisk, nebo hraní si na umění…

 Někdy je mi líto knihy, která by byla dobrá, kdyby ji autor s někým probral, dodělal pořádně (prdelí se říká) vyseděl … Jakoby leckde vymřeli redaktoři i lektoři zároveň.

Protože Kosmas prodává i elektronické knihy, musím se Vás zeptat: Jak se na ně díváte a jakou budoucnost jim předpovídáte?

Prognostika fakt není můj obor. Fakt je, že dnešní mladí jsou možná jiní- alespoň co se týče technologií. Já čtu na obrazovce fakt  jen z nutnosti. Pro mě fakt el. kniha není. (Za to faktování mi Čítanka potichu spílá)

Poslední otázka: jakou knihu jste četl naposledy a jak se vám líbila?

Naposled jsem listoval ve Třech mušketýrech (Alexandre Dumas), protože jsem hledal epizodu, jak věvoda de Beaufort utíká z vězení…

Celou knihu- od Jiřího Trávníčka Knihy a jejich lidé. To je čtení! Kromě redaktorů, autorů, literárních vědců i kritiků tam vypráví a odpovídá i obchodník, knihkupec. (I spisovatelka, kterou později její manžel zabil).

Při tom čtení jsem si vzpomínal na svoje mladé časy „v knihách“.

Prodával jsem knihy (Čs. spisovatel na Národní třídě v Praze),tahal je v balících na zádech do schodů, z auta do krámů, (ul. Martinská) balil je, aranžoval (Na Florenci 3), v noci skládal z kamionů (Štupartská), učil se je dělat, vázat (Svoboda, Malešice) a tak jsem s nima obcoval a mazal se s nima a těšil, až Patřičná Čítanka na svět přišla…

A už ticho!

To nepatřilo vám. To jsem ji okřikoval, Čítanku. Nemám rád, když mi čumí přes rameno!

25.8.2014