Známý architekt má dost světa i svého života. Snaží se sám před sebou útéct na místo, kde by si ještě mohl namluvit, že má jeho život aspoň nějaký smysl - do leprosária v africkém Kongu. Čím víc se padesátník stará místo sám o sebe o druhé, tím se mu i vnitřně lépe dýchá. Jenže: život je plný falešných idealizací a nevysvětlitelných drobností, které neustále obtesávají lidskou siluetu jako vrhané nože. Sotva se trochu v životě zorientujete, aspoň na chvíli a v něčem, začnou bloudit a blouznit ti kolem vás. Lidská tragikomedie nezná konce, snad jen drobné přestávky.

Graham Greene je skutečně zásadním autorem moderní literatury. Jeho mnohočetné a vrstevnaté dílo zpracovává nejrůznější témata. Některá sdělení těchto románů se pokusil shrnout Jan Čulík ve svém článku ke 100. výročí Greenova narození v roce 2004:

• Svým liberálním přístupem k organizovanému náboženství přispěl Graham Greene k větší otevřenosti katolické církve.
• Neloajalitou a satirizováním státní moci zpochybnil a znejistil sebevědomé autoritativní režimy.
• Zdůrazněním existence třetího rozměru a vnitřního hlasu naznačil, že lidský život má smysl. Kořeny lidského života jsou v transcendentnu a kritériem jednání je jedině vnitřní hlas. Člověk mu má naslouchat a být především svým.
• „Neúspěch zlidšťuje, úspěch odlidšťuje.“ Moc, sláva a úspěch rozkládají lidskou bytost pýchou, takže se z ní stává prázdná slupka.
• Nejtěžšími hříchy jsou lež a zejména přelhávání sebe a zneužívání moci na úkor druhých.
• Věrnost sobě a lidem, které milujeme, je nadřazena nad věrnost státu či ideologii.
• Nelze milovat lidstvo jako celek. Je možné milovat pouze jednotlivce.
• Funkce, úřad a společenské postavení vytlačily osobnost a lidství.
• Člověk už není sám sebou, ztratil své já, svou identitu, zbyla jen fasáda hodností a titulů.
• Počátkem každého solidního poznání je pochybnost. Proto jsou důležití heretici a disidenti. Působí jako blahodárná zrnka písku v bezduchém samohybném soukolí zavedených systémů, které by jinak mlely slepě donekonečna