Nestal se náhodou Kunderův přístup k českých překladům jeho románů už dětinský?
Tomáš Weiss
Vyšly další, do češtiny přeložené, eseje Milana Kundery. Již pátý sešítek. Plus šest do češtiny přeložených autorových románů. Ty končí Nesmrtelností, která vyšla ve Francii v roce 1990 a česky v roce 1993. Další 4 tzv. francouzské romány - Pomalost, Totožnost, Nevědomost a Oslava bezvýznamnosti - jen tak česky pravděpodobně nevyjdou.
Napsalo se toho o Kunderovi v posledních letech dost a dost. O jeho přístupu k vydávání jeho knih v ČR (u těch francouzských trvá na tom, že přeloží sám, ale nemá na to kdy) až po jeho občanské postoje (angažovanost v 50. letech, nález policejního záznamu o nahlášení pohybu agenta-chodce až po zprávy, že ho v roce 1968 chtěla unést KGB...). Také se ví, že má panický strach z toho, když se na internetu objevují neautorizované překlady jeho knih. Jejich autory se pak snaží vypátrat a právně potrestat. Taky se vypráví legendy o tom, jak inkognito navštěvuje Brno, a jak ho někteří vyvolení mohou navštěvovat v Paříži. Mezi řádky se v poslední době jaksi naznačuje, že by bylo vhodné nechat už starého pána napokoji. Máme ho prý nechat, tak jak si přeje, "zmizet za jeho texty". Jenže.
Nevydávání knih Milana Kundery v ČR začíná být dost smutným příběhem. Pětaosmdesátiletý autor z něho vykukuje jako majitel zbytnělé autorské ješitnosti a jakési utkvělé představy o osobním mimořádném slovním titánství, které vyžaduje mimořádné zacházení ze strany všech, kteří se k tvůrci nějak pracovně přichomýtnou. Mimo jiné to i vlastně říká: jsem něco jiného, než ty stovky skvělých světových autorů, jsem něco víc.
To, že chce být spisovatel stažený za oponou světa, mi přijde velmi sympatické. To, že nechce dávat rozhovory ani lidem, kteří jeho dílo pečlivě a dlouhodobě sledují, se dá respektovat. Ale bránit nejrůznějšími nesplnitelnými podmínkami českému vydání svých "francouzských" románů, má podle mě dnes už pouze jediný důvod - to české provinční prostředí pěkně nasrat. Že vám to připadá v souvislosti s Kunderovým jménem jako primitivní, nízká a ubohá představa? Je mi líto - jak léta běží, začínám být přesvědčený, že je to hlavní důvod toho, proč si cizími jazyky nevládnoucí Čech (Slovák) Kunderu prostě nebude mít ještě kdoví jak dlouho možnost přečíst.
Škoda. Kundera se díky svému talentu a intelektuálním schopnostem vypsal až na špičku světových literárních autorů současnosti. To, že nedokáže ani na stará kolena dojít k nějaké základní velkorysosti, je škoda. Ta velkorysost by spočívala zhruba v tom, že by "svému" českému nakladateli dal svolení k postupnému vydávání svých knih. Jinými slovy: konečně by umožnil své osobě i v České republice "zmizet za svým dílem". Schopných překladatelů z francouzštiny má ČR opravdu hodně. Není třeba se obávat šlendriánu. Hned na první pokus mě napadá Anna Kareninová. Ostatně - její překlady Célina by bez Kunderovy finanční podpory asi jen tak nevyšly. Ted ještě, aby uměl Milan Kundera nějak pomoct od osobních záseků i sám sobě. Ale možná to v pětaosmdesáti, po tom celém slavném i neslavném životě, není tak snadné.
11.7.2014