Mnoho povyku kolem veřejného záchodku
Tomáš Weiss
Někde mezi Saturninem a prózami Karla Poláčka sedí v našich knihovnách Zvonokosy Gabriela Chevaliera. Výtečnou rozhlasovou dramatizaci teď vydal Radioservis.
Česky vyšla knihy už tři roky po jejím vydání ve Francii - tedy roku 1937. Když se starosta rozhodne, že zvýší svojí prestiž městského vůdce tím, že postaví z veřejných peněz něco všem užitečného - totiž veřejný záchodek čili pisoár - začne na maloměstě pozdvižení. Nízké charaktery zastánců pokroku i těch, kteří se nechtějí hnout z místa, se do sebe pustí nízkými zbraněmi pomluv, přetvářky, lži a jiného podvraťáctví. Malí lidé, hrající si na velikány.
Rozhlasovou dramatizaci připravil v roce 1966 režisér Horčička s prvotřídními hereckými osobnostmi. V roli vypravěče příběhu Karel Höger. Hlasový Mozart, mistr hlasivek, Pelé české intonace a důrazu. Už několikrát jsem zažil, že mi herecká interpretace textu pomohla do něho lépe a užitečněji proniknout. Tohle je exemplární případ takové výhody audioknihy. Přidáme-li si další hlasy v provedení Martina Růžka, Josefa Kemra, Jaroslavy Adamové, Vlasty Chramostové, Jaroslava Vojty, Františka Smolíka nebo Františka Filipovského, slyšíme, že tu pro nás hraje v nejlepší kondici vlastně soubor pražského Národního divadla z 60. let.
