Historie a podoby blues
Tomáš Weiss
Blues je základ...a o základech je třeba něco základního vědět. Elijah Wald - Co je blues?
Nejdřív, před koncem 19.století, se jednoduchá, rytmická hudba, založená na několika hráčských fintách a textové pohotovosti a schopnosti improvizovat, hrála jen v černošských čtvrtích a ubytovnách. Začátkem století 20. se ale stala masovou módou celých Spojených států a dobrých padesát let se písničky, založené na bluesových základech a principech, prodávaly po miliónech. Jasně, že masový vkus si vždycky oblíbí ty uhlazenější, navoněné formy, a dřevní podoba, tak ji třeba na nahrávací zařízení zaznamenal sběratel terénních nahrávek Alex Lomax ve Mississipské státní věznici v podání vězně Waltera "Tangle Eye" Jacksona, je tím, co fanoušky blues zajímá mnohem víc dnes, než před padesáti lety. Z blues je v současnosti okrajový žánr, přestože pro mnohé je to střed středů.
Blues má dnes všechny podoby: od jemných melodií v podání akustické kytary až k nakřápnutému blues-rocku. Šeptá, řve, bručí, sténá...a dá se zahrát na všechno, foukací harmonikou počínaje a syntezátorem konče.
Osobně má u mě vždycky větší šanci hudba, kde nějak rozpoznám bluesovou notečku. A může to být i hardcore nebo world music. Ostatně Ali Farka Toure, známý kytarista z malijského Timbuktu, je pro mě jedním z nej bluesmenů, které jsem poznal. A vůbec - už jenom ta jména mám rád. Připadají mi tak indiánsky-dobrodružně: Blind Lemon Jefferson, Big Bill Broonzy, Muddy Waters, Howlin Wolf, John Lee Hooker....a vlastně i takový Jan Spálený, vezmeme-li v úvahu barvu pleti původních hráčů, má jméno celkem přesné.
