Máme prdící prášek, padouchové, třeste se!
Tomáš Weiss
Když píšete drásavé severské krimi, musíte si občas oddechnout u knížky pro děti. Protože jste slavný Nesbo, víte, že se můžete vyřádit dosyta, protože nakladatel bude svolný ke každé taškařici. V české audiopodobě knihu načetl (a pořádně se u toho vyblbnul) David Novotný. Takže:
„Jmenuji se doktor Proktor. Jsem šílený prrrofesor. Nebo aspoň skoro šílený,“ představuje se posluchačům i zrzavému klučinovi Bulíkovi, který se právě přistěhoval do uličky Dělová v Oslu, dobromyslný, byť značně podivínský vynálezce doktor Proktor. Kdo by odolal? Do party se s nimi dává i Líza ze sousedství, která po odjezdu své nejlepší kamarádky zůstala doma tak trochu opuštěná. Obě děti rychle zjišťují, že doposud zneuznaný vědátor vynalezl prdicí prášek a zprvu nepříliš použitelná věc se ukazuje jako ten nejbáječnější vynález na světě. Bulík a Líza vymyslí s důvtipem sobě vlastním úžasný plán – prášek nemusí jen obveselovat děti a dospělé, kdyby totiž doktor Proktor zapracoval na mnohem účinnější verzi, mohli by supersilný prášek prodat NASA, Národnímu úřadu pro letectví a kosmonautiku, který by ho dokázal využít k počinům důležitým pro celé lidstvo. Jenomže trojlístku hrdinů se nečekaně staví do cesty nemilosrdní padouchové – pan Trán a jeho synové Truls a Trym. Jejich zlovolným přičiněním se Bulík, Líza i doktor Proktor ocitají ve víru celé řady nebezpečných situací, kdy jim jde doslova o krk. Ve hře jsou také důležité oslavy dne výročí norské ústavy a do děje zasáhnou i děsivé stvůry z temnot – ukáže se totiž, že v kanalizaci žijí „zvířata, jejichž existenci byste si raději nepřáli“. Kdoví, jestli by nakonec bylo učiněno spravedlnosti za dost nebýt doktorovy, Bulíkovy a Líziny statečnosti, vynalézavosti a kamarádské soudržnosti.
25.6.2014
