Rozhovor s Pánem prstenů Alešem Procházkou
Karolína Srncová
V podkrovním nahrávacím studiu pražské DAMU panuje klid a ticho. Filmový a divadelní herec Aleš Procházka chvíli soustředěně hledí do textu před sebou, tužkou vyznačí několik poznámek. Potom opět začíná nahrávání. „Aragorn chvátal do kopce. Co chvíli se shýbal k zemi. Hobiti totiž chodí lehce a jejich stopy nepřečte snadno ani Hraničář....“
U příležitosti vydání prvního dílu Tolkienovy trilogie Pán prstenů jsme Aleše Procházku, který je interpretem všech tří audioknih, požádali o krátký rozhovor. Ptali jsme se na jeho literární setkání s žánrem fantasy, na nečekané cesty i vztah k mluvenému slovu.
Pane Procházko, máte rád Tolkienův fantastický svět? Kdy jste jej pro sebe jako čtenář objevil?
Poprvé jsem se setkal s Tolkienovým Hobitem během studií na DAMU. Fascinoval mě nejen důkladně propracovaným smyšleným světem se všemi národy a jejich jazyky, kulturou i historií, ale i strhujícím, čtivým příběhem. Moc se mi líbilo i rozhlasové zpracování knihy legendárním režisérem, panem Jiřím Horčičkou. Až o mnoho let později jsem se dostal k trilogii Pán prstenů. Tak se stalo, že Tolkienovu světu jsem propadl až ve zralém věku.
Pán prstenů je velmi komplexním dílem plným pohádkových míst i hlubokých alegorií. Komu je podle Vás trilogie určena – dospělým, nebo dětem?
Vlastně jste svou otázkou i odpověděla. Pohádkovostí a mýtickým příběhem je lákavý pro děti a náctileté. A pak, pokud se ke knihám vrátíte v dospělosti, v každé etapě svého života v nich objevíte mnoho, co vám zůstalo v předcházejících obdobích ukryto.
Jste uznávaný herec, pracujete v divadle, natáčíte, máte zkušenost i s mluveným slovem. Jak se nahrávání ve studiu liší od kontaktu s živým publikem?
Živý kontakt s publikem a jeho reakce tvoří herci zpětnou vazbu, na kterou okamžitě reaguje. Každé představení je jiné. Co se nepovedlo dnes, povede se zítra. Představení i role se neustále vyvíjí. Co je jednou natočeno na jakýkoli nosič, je neměnné, bez možnosti opravy. To je ten zásadní rozdíl. Ale i práce před mikrofonem ve studiu je diametrálně odlišná. Například dabing není tak tvůrčí, tam se více méně musíte podřídit originálu (pokud chcete, aby byl dabing poslouchatelný - ale dnes už se dá poslouchat z dabingů opravdu málo co). Naopak práce v rozhlase – např. četba – je svobodnější a tak i mnohem více tvůrčí. Je koncentrovaná. Sedíte před mikrofonem ve studiu sám, pouze s textem, kdesi ve vedlejší místnosti režisér a zvukař, ve vaší představě posluchači.
Která z jedenácti postav Společenstva je Vám osobně nejbližší?
Těžko říct. Je to úžasná, rozmanitá partička a každý v ní má své nezastupitelné místo. Ale když mám vybrat pouze jednoho, tak asi Sam… ne, určitě Sam! Kdyby měl každý z nás aspoň špetku jeho zdravého selského rozumu, poctivosti, slušnosti a odvahy, bylo by na světě mnohem, mnohem líp.
Řekněme, že byste tak jako Frodo Pytlík byl jednoho dne postaven před výzvu prožít neočekávané dobrodružství. Vydal byste se na cestu?
Už jsem se vydal. Nahrávám Pána prstenů…
Karolína Srncová, Tympanum
Aleš Procházka (1963)
Po absolvování DAMU se stal členem souboru Činoherního studia Ústí nad Labem, dále působil v Městském divadle v Kolíně a hostoval ve dvou inscenacích v pražském Činoherním klubu. Šestnáct let strávil v Divadle pod Palmovkou, kde sehrál desítky rolí, například Jakub v dramatu Jakub a jeho pán (M. Kundera), de Valmont v Nebezpečných vztazích (Ch. Hampton). V sezoně 2008/2009 se stal členem MDP. Jeho tvář znají diváci z TV seriálů Bambinot a Ordinace v růžové zahradě. Mimo divadlo se nejraději věnuje rozhlasu. V dabingu propůjčil svůj výrazný hlas mnoha hvězdám – Tomu Hanksovi, Kevinu Spaceymu, namluvil i agenta Coopera v kultovním Lynchově seriálu Twin Peaks.
24.6.2014
