Plný Parnas fotbalistů

Tomáš Weiss

Čím se osvěžit v přestávce fotbalového mače mistrovství světa? Existuje kniha Tak dobrá je to hra. Má podtitul "fotbal v české poezii". Ideálně by měla být k dispozici na všech stadiónech a ve všech putykách a lokálech, kterým se většinou srandovně říká Sport bar, a kde se fotbal sleduje skrze jasnozřivé sklo alkoholových sklenic.

I mezi brýlatými intelektuály se najdou nadšenci a fanatici zelené trávy a kulatého nesmyslu. Bylo tomu tak před sto lety a je tomu tak i dnes. Jak píše v předmluvě editor knihy Pavel Hruška: Fotbal se jeví jako nepoetické, básně nehodné téma, jenže omyl. Začneme u Viktora Dyka a přes Josefa Hiršala a Jiřího Koláře, přes Jana Hanče a Ivana Blatného, přes Zdeňka Rotrekla a Ivana Diviše se nakonec dostaneme až k současníkům Tomáši Kafkovi, Martinu Reinerovi nebo Karlu Škrabalovi. Jen žádnou ženu ve výboru nenajdete. Proč ženy nepíšou poezii o fotbale?

Představme si, že by celý kotel skalních ultras na některém ze stadiónů uspořádal sborovou recitaci a hráči by při rozhovorech po zápase tu a tam přerušili reportéra a zarecitovali by do kamery kus básně, která je napadla, když se jim povedl ten lišácký dloubák. Ty představy se týkají dob, kdy bude mít literární časopis Host náklad 300 tisíc výtisků a Petr Borkovec bude prezidentem, jehož novoroční projevy bude národ sledovat na náměstí měst na velkoplošných obrazovkách.

Tak tady ještě úryvek jedné z čutacích básní:

....
A tak, když tak jednou člověk
potká něco, co se kutálí -
kopne.

A zachvějí se nebesa jeho
roztrhne opona chrámová
otevrou nevymáchané huby tisíců
v dusivém výbuchu ticha.

Jako když trilobiti
zařvou gól.

(Miroslav Holub, 1982)

Tak dobrá je to hra

kol., ...

100 Kč