Sofi Oksanen v Praze
Tomáš Weiss
Velice výrazná autorka současné literatury, finská spisovatelka s estonskými kořeny, Sofi Oksanen (1977) přijede 12.6. do Prahy. V knihách Očista a Stalinovy krávy, píše o nedávných dějinách Estonska. A je o čem psát a co pojmenovávat. V poslední době velmi ostře komentovala ruskou krádež Krymu a celou válku, kterou Rusko proti Ukrajině rozehrálo. Všimněte si téhle autorky. Výrazný zjev nejen zjevem.
Tady ukázky z textu, kterým Sofi Oksanen reagovala na ruskou agresi vůči Ukrajině:
--------
Rusko již dlouho usiluje o oslabení práva východoevropských a pobaltských zemí na nezávislost. Ukrajinu Putin už v roce 2008 prohlásil za umělý stát. Tato strategie není nic nového: stejný osud potkal Rakousko ve 30. letech 20. století, kdy bylo ještě mladým státem. Rusko zpochybňovalo právo Ukrajiny na výsostné hranice a svými mistrnými lžemi téměř vyvolalo dojem, že Ukrajina je vlastně součástí Ruska; stejně tak jako Rakousko působilo jako součást Německa, jako by Německu patřilo.
Stejnou ruskou rétoriku musí pobaltské země snášet už dlouho. Okolní svět toho o těchto zemích ví velmi málo – stejně jako o Ukrajině. Proto ruská agenda – zpochybnění práva na sebeurčení – nepředstavuje nemožný úkol. Rusko k jeho dosažení vyburcovalo své hráče včas. Během několika let se v ruských tak zvaných médiích hojně píše o tom, že v Estonsku existují koncentráky pro Rusy (lež z roku 2007). Ve Finsku, které Rusku podle vlastního názoru historicky přísluší, zase ruským turistům v hotelích kradou děti (lež z roku 2013).
Jestliže jsou média rok od roku plná takového materiálu, není divu, že se masy nakazí nedůvěrou vůči Západu. O to přece jde. Takto jsou občané psychologicky mobilizováni k válce a dříve navzájem přátelské etnické skupiny jsou štvány proti sobě. Putinova klika potřebuje tyto imaginární nepřátele, aby posílila svou oblibu a aby si udržela bohatství, které si nahromadila pochybnými prostředky. Ztráta moci by znamenala přinejmenším provalení korupce, která jim bohatství přinesla. Přesně tak dopadl svržený ukrajinský prezident Janukovyč.
------------------
Nyní je řada na Západu, aby vyslovil jasné ne ruským pokusům rozšířit svou moc za hranice své země. Něčeho takového nelze dosáhnout diplomatickým dialogem. Se stranou, která neustále lže o svých záměrech, není možné diskutovat. Rusko už prokázalo, že svou předstíranou diplomacií jen hraje o čas, aby na své hranice stihlo dovézt účinnější zbraně. Kupuje si čas, aby stihlo prosadit své nadekretované zákony.
Západ se snaží pochopit činnost Kremlu, jenže kolonialismus není třeba chápat. Jedná se pouze o chamtivost, kterou je třeba zastavit. Nebo bychom snad měli chápat Alžbětu II., kdyby projevila chuť navrátit Velké Británii její slávu z dob kolonialismu? Snažili byste se pochopit myšlenkové pochody Merkelové, kdyby vyjádřila hrozbu navrátit Německo do jeho bývalých rozměrů? Co kdyby německá televize začala omílat pořady pro děti, v nichž se plyšová zvířátka připravují na válku? Co kdyby Německu vládli lidé, které vyškolilo Gestapo? Jak by vám bylo, kdyby byl Hitler podle většiny Němců jedním z největších mužů historie země, jako je tomu u Stalina v Rusku? Co kdyby Německo tvrdilo, že Evropě (neboli po ruském způsobu Gayropě) vládne spiknutí homosexuálů, jako to tvrdí Rusko se svým zákonem proti propagaci homosexuality? Vzpomínáte si, kdo tvrdil, že degeneraci západních zemí má na svědomí židovské spiknutí?
Něco takového by nikdo netrpěl ani minutu. Věděli byste, že kdybyste takový vývoj dovolili, nikdy byste to nedokázali obhájit před svými vnoučaty.
Z finštiny přeložila Linda Dejdarová, celý rozhovor na
