Nenechat se oblbnout národními zájmy

Tomáš Weiss

K čemu je dobrá Evropská unie? Několika našim "národovcům" z minulých let se usilovným omíláním řečí o byrokratickém Bruselu, který nás chce obrat o "to naše sympatické češství", podařilo úplně odklonit debatu od toho základního, co projekt Evropské unie přestavuje. Hlavně proto je důležitý český překlad kniha Rakušana Roberta Menasseho Evropský systém - občanský hněv a evropský mír.

Kdybyste teď tedy měl možnost volit mezi suverénním národním státem, jenž řádnými postupy vlastními právnímu státu hájí národní zájmy, a byrokratickým, elitami založeným molochem, jenž v posedlosti neprůhlednými regulacemi hodlá zglajchšaltovat rozmanitost evropských kultur, a pak vás bude ještě nutit, abyste svými daněmi vykrmoval korupční cizí stát daňových podvodníků - jak byste se rozhodl?

Určitě byste - ach, však to víme! Jednu věc však neberete v úvahu: jak při tak nevinně vyhlížejícím "demokratickém" rozhodování velice záleží na formulaci dané varianty, předložené k rozhodnutí a na tom, jak je kriticky zkoumána. Co to jsou například "národní zájmy"? Můžete mi vysvětlit, co jsou vaše oprávněné "národní zájmy", a sice tak, aby z toho bylo hned patrné, že takové zájmy máte z dobrého důvodu pouze vy jako - řekněme - příslušník německého národa, ale že tyto zájmy už nemůže mít žádný Portugalec, žádný Holanďan, Ital nebo Litevec? Můžete mi vyjmenovat tyto vaše zájmy, jež jsou legitimní ve smyslu lidských práv a zároveň jedinečné v Evropě i po celém světě? Co by to mělo být? Anebo je to spíš tak, že všechno, co byste mohl uvést jako svůj doložitelný zájem, by stejně tak bylo v zájmu Portugalce, Řeka, Holanďana a tak dále?

Těžko se vyrovnáváte s pomyšlením, že EU je projektem elit, nikoliv výrazem "vůle lidu"? Jak by to vypadalo s následující formulací: Pokud byste si mohl zvolit mezi národním státem financovaným vašemi daněmi, který nekompromisně hájí zájmy malé skupiny národních politických a ekonomických elit a je hotov tyto zájmy v případě potřeby prosazovat i násilím, jehož obětí budete zaručeně i vy, anebo mezi svobodným srdužením svobodných občanů, jejichž supranacionální instituce ctí vaše svobodná práva a zabezpečují mír, ať na tomto kontinentu žijete kdekoli, ať se usadíte a hledáte štěstí na kterémkoli místě?

Jak jsme řekli: jsou to jenom formulace.

Avšak ta, jíž velká většina tak spontánně přizvukuje, je směšnější než ta trochu přikrášlená druhá.

....

Buď zanikne Evropa národních států, nebo zanikne projekt překonání národních států. Ať tak či onak, EU je "náš" hrob. Třetí možnost neexistuje. Tak i onak to bude dobré. Buď se Evropa ještě jednou, tentokrát ovšem po dobrém, stane avantgardou světa, anebo Evropa před světem definitivně prokáže, že z historie nelze vyvodit trvalá poučení a není žádné, pro člověka vhodné cesty ke stavu, kdy pěkné utopie obstojí před skutečností. A až pak budou - v takovém případě - političtí hrobaříci opět stát nad dýmajícími troskami a stísněně koktat: "Tohle už se nesmí nikdy opakovat!", pak se z dlouhých koridorů dějin ozve sarkastický chechot.

.......

Robert Menasse (1954), vystudoval německou literaturu, filosofii a politickou vědu, píše romány a eseje.

23.5.2014