Ivan Blatný - Stará bydliště
Tomáš Weiss
Byly to možná některé z těhle veršů, které přitáhly před třiceti lety mladého Martina Pluháčka-Reinera k Ivanu Blatnému. Sbírka Stará bydliště teď vychází znovu.
CIGARETA
Klementu Bochořákovi
Když člověk zapálí po práci cigaretu,
úlevný lehký smích se vkrádá do údů.
Úlevný lehký smích, a kuřák dává světu
přiznání dobrých chvil, dobrého osudu.
Bzukote nádraží a telegrafních drátů,
pošli mi ještě tam, kde Halas kouříval,
pošli mi pozdravy k Březinům do Kunštátu,
na nízký Anaberk, jen o kousíček dál.
Vydech jsem modrý kouř a modrý kouř se nese
do vašich Pisárek. Myslím si, že jsem v lese,
vracím se zpátky zas brněnskou tramvají.
Jedeme do remíz a kolem výstaviště,
kde vzadu za věží je fotbalové hřiště,
jedeme na hřbitov a dívky mávají
VILÉMU BRÄUNEROVI
Schouleni ve válce
chodili jsme na procházky po lese
tam kde bývalo kdysi divadlo v přírodě
a hřiště Marathonu Žabovřesky
Moje babička sedí U Rosničky
O kousek dál
koupávali jsme se s Nezvalem
vypadal jako malý slon
Když jsem měl starosti
zašel jsem k Nejezchlebům
a našel jsem tě tam jíst válečnou večeři
Mikulica mám nosil knihy
tak jsem přečetl celého Flauberta
tvojí zásluhou
Přijeď se za mnou někdy podívat
PODZIM
Shrabovat listí v parcích, jaká klidná práce.
Přecházet sem a tam a pomalu se vracet,
jako se vrací čas, jako se vrací dálka,
nostalgická jak známky na obálkách.
Našel jsem dopis, jenom tužkou psaný,
smazaný deštěm, zpola roztrhaný.
Ó dobo dopisů, kde jsi, kde jsi?
Jak Rilke psal jsem dlouhé dopisy;
teď mlčím, sbohem, přišel listopad.
Ryšaví koně vyjíždějí z vrat.
