Bohuslav Reynek v knihách
Tomáš Weiss
V Praze je velká Reynkova výstava. Výtvarné i básnické dílo Bohuslava Reynka bylo v posledních letech knižně zachyceno z několik stran a úhlů. Referuje znalec pertrkovského autora, kulturní publicista a spisovatel Aleš Palán. Jak mi napsal v emailu: "Vytahal jsem všechny reynkovské publikace - jsou toho dva vysoké štosy. Jak to tak píšu, asi to bude delší." Proč ne, text tedy rozdělíme na dvě části. Dokončení dáme na OKO ještě tento týden..
Masivní kampaň, která provází současnou výstavu grafik Bohuslava Reynka v pražské Valdštejnské jízdárně, prezentuje petrkovského samotáře jako „génia, na kterého jsme měli zapomenout.“ Z billboardů, kterých jsou po celé republice na tři stovky, volají metrová slova REynek, REinkarnace, REstart. Chybí snad jen REsuscitace a REvitalizace. Jako by byl Reynek skutečně až nyní vyveden ze tmy všeobecné nevědomosti a konečně představen světu.
Organizátoři výstavy dobře vědí, že tomu tak není. Pracují s marketingovou nadsázkou a doslova nereynkovským humbukem. Chtějí naplnit heslo „Reynek do každé rodiny.“ Inu, proč ne? V mnoha rodinách však už Reynka mají, například ve formě některé z knih, která se životu a práci tohoto výjimečného muže věnovaly. Takových titulů vyšlo v posledních letech několik desítek. Organizátoři výstavy k nim nyní ostatně přidali dva nové – oba zajímavé a kvalitní. Začněme tento (výběrový) přehled reynkovské literatury jimi.
Jeruzalémskou Bibli do češtiny už před časem převedli manželé Halasovi. V posledních letech začal být tento text vydáván na velkém formátu a s ilustracemi známých výtvarníků. Po výběru českých malířů, či Salvadoru Dalím se nyní dostalo i na Reynka. Bible Reynek (Euromedia 2014) váží několik kilo a k jejímu čtení potřebuje čtenář hodně velký stůl. Více než stovka Reynkových biblických ilustrací však s obsahem knihy plně souzní. Bible Reynek vychází v luxusní podobě s originálním novotiskem a v kožené vazbě. I uživatelská verze je ovšem reprezentativní knihou, čtenáře vyjde na sedm tisíc korun. Nepůjdeme tak daleko jako kardinál Duka, který srovnává Bibli Reynek s Biblí kralickou či Leskovecko-drážďanskou Biblí, ale musíme poznamenat, že knižní spojení Reynka s biblickým textem je přirozené a kompaktní. Div, že po tomto spojení nesáhl některý nakladatel už dřív.
Z hlediska poznání díla Bohuslava Reynka lze ovšem za přínosnější pokládat druhý aktuální tisk, katalog k výstavě s prostým názvem Reynek (BigMedia 2014). Na jeho stránkách se poprvé v tisku uplatňuje idea, s níž před dvěma lety v Národní galerii v Pekingu uspěl s Reynkem galerista Zdeněk Sklenář: malé formáty grafik radikálně zvětšovat. Katalog Reynek má úctyhodný formát 33x45 centimetrů (!), na některých stranách či dvoustranách nalezne přitom čtenář nazvětšovaný pouhý výřez z původně droboučké grafiky. Tato metoda má ohromující účinek: i pro člověka, který Reynkovy práce důvěrně zná, se svět jeho vizuálního vidění doslova nově rozkrývá. Lze volně procházet skrze vrstvy čar suché jehly, dostat se Reynkovi do kuchyně, pod ruku. Co se pochopení výtvarné složky díla Bohuslava Reynka týče, je katalog i bez velkých slov a kunsthistorických rozborů nejprogresivnějším počinem za mnoho posledních let. Jako doporučení samo o sobě lze pokládat ostatně už sám fakt, že grafickou podobu dalo publikaci studio Aleše Najbrta.
Za průkopnickou můžeme pokládat i publicistickou knihu Lucie Tučkové Suzanne Renaud/Petrkov 13 (Paseka 2013). Mladá badatelka se na Petrkov poprvé podívala z dosud opomíjeného úhlu pohledu, skrze trpký osud Reynkovy manželky, francouzské básnířky Suzanne Renaud. Tučková věnovala několik let pátrání po českých i francouzských archivech a domácnostech. Podařilo se jí shromáždit řadu nových poznatků a zasadit život ženy, která si v Petrkově připadala „zapomenutá jako kůrka chleba za starou almarou,“ do širších souvislostí. Bez znalosti této práce jen těžko může být pohled na Petrkov úplný.
Totéž, a ještě jednoznačněji, by se dalo říct o obsáhlém, osmi set padesáti stránkovém svazku Bohuslav Reynek – Korespondence (Karolinum 2012). Dopisy po dlouhá desetiletí shromažďovali, zachraňovali, opisovali a zasvěcenými vysvětlivkami opatřovali kunsthistorik Jiří Šerých a literární historik Jaroslav Med. Oba mužové poznali Reynka už jako mladíci, součástí svazku je tedy i jejich korespondence s ním. Nejzásadnějším oddílem jsou však dopisy mezi Reynkem a staroříšským nakladatelem Josefem Florianem. To platí z několika důvodů: vztah s Florianem byl pro Reynka doslova určující, editoři byli schopni podat čtenáři velmi hluboký komentář a konečně: originály těchto listů jsou po rozchvácení staroříšské knihovny zřejmě nenávratně ztraceny. Zůstává nehynoucí zásluhou Jiřího Šerých, že stihl udělat opisy.
V několika případech se svazek Korespondence opírá o dřívější ediční projekty. Jsou to například dopisy B. Reynka Tereze Sumové Dnes jen o té prašivině (Paseka 2005), které připravili Martin Bedřich a Aleš Palán; a jejíž druhé, doplněné vydání se chystá na tento rok. Nebo bilingvní svazek Suzanne Renaud Bohuslavu Reynkovi, Dopisy 1923-1926 (Archa 1996), za nímž stojí pečlivá práce Dagmar Halasové.
21.4.2014
