Vyšla Vivaldiho monografie, čtení na jaro, léto, podzim i zimu
Tomáš Weiss
Už v titulku je narážka na povrchní znalost, kterou většina z nás o Vivaldim má. Čtvero ročních období - a tím to končí. Teď máme šanci to změnit. Díky nakladatelství Vyšehrad, které letos slaví 80 let existence a monografie hudebních skladatelů se staly nedílnou součástí jeho edičních plánů. Víc o knize Michaela Talbota Vivaldi v doslovu ke knize píše muzikolog Václav Kapsa.
Ukázky z doslovu:
Knihu, kterou právě držíte v rukou, můžeme radostně přivítat jako vůbec první český překlad renomované zahraniční monografie o Antoniu Vivaldim. Jedním dechem je ovšem třeba dodat, že vychází šestatřicet let po svém prvním a jednadvacet let po posledním revidovaném originálním vydání. Její autor Michael Talbot patří k nejvýznamnějším a vědecky nejproduktivnějším odborníkům bádajícím o slavném „Zrzavém páterovi“ a tato monografie stojí vlastně na počátku řady jeho zásadních knižních publikací o skladatelově díle, byla tedy v průběhu času svým vlastním autorem v řadě jednotlivých aspektů překonána či doplněna. Konečně, Antonio Vivaldi dnes náleží k nejznámějším a nejpopulárnějším skladatelům doby baroka – historie objevování jeho tvorby je však poměrně mladá a živá, obraz skladatele tak i v posledních desetiletích nabývá stále nových kontur. Zpoždění, s nímž se Talbotův Vivaldi dostává do rukou českého čtenáře, souvisí s tristní situací, jaká u nás v oblasti literatury o hudbě dlouhodobě panuje: seriózních knih určených pro širší obec studentů, posluchačů i milovníků hudby v češtině vychází jako šafránu, což negativně ovlivňuje nejen zdejší úroveň psaní a myšlení o hudbě, ale také rozvoj české hudební terminologie. Do jaké míry je ono zpoždění hendikepem pro naši knihu?
Talbotův Vivaldi je koncipován klasickým způsobem, kdy autor pojednává v chronologicky řazených kapitolách nejdříve skladatelův život, a poté v oddílech členěných podle hudebních druhů jeho dílo. Předěl a zároveň jádro knihy tvoří pátá kapitola zaměřená na obecné rysy skladatelova vlivného kompozičního stylu. Díky přehledností svého rozvržení, stejně jako erudici jdoucí ruku v ruce se stručností a nadhledem, s nimiž je veden výklad zejména v kapitolách o hudebním stylu a Vivaldiho tvorbě, představuje Talbotova kniha vynikající úvod do problematiky. Poprvé byla vydána v sérii skladatelských monografií The Master Musicians nakladatelství J. M. Dent & Sons v roce 1978 jako příspěvek k oslavám třísetletého jubilea skladatelova narození. Byla první knihou o skladateli napsanou v angličtině a jako taková bezprostředně po svém vydání nahradila v roli standardní příručky o skladatelově životě a díle starší anglické překlady monografií Waltera Kolnedera a Marca Pincherleho. Souběžně s anglickým originálem vyšel v témže roce italský překlad, a poté následovaly překlady do němčiny (1985), polštiny (1988) a španělštiny (1990). Z roku 1993 pochází její revidované a doplněné vydání, které bylo opětovně vydáno v roce 2000, tentokrát americkou pobočkou nakladatelství Oxford University Press. Tato poslední podoba knihy se také stala předlohou pro překlad do češtiny.
.......
Jestliže v době vzniku Talbotovy knihy byla ve zvukové podobě známa sotva polovina Vivaldiho díla, poslední desetiletí jsou ve znamení intenzivního oživování skladatelovy tvorby. Dnes tak máme velkou část Vivaldiho skladeb včetně řady dochovaných oper k dispozici na nahrávkách, které jsou navíc mnohdy lehce dostupné na internetu. Právě populární Vivaldiho hudba ostatně byla jedním z ohnisek zájmu hudebníků patřících k bouřlivě se rozvíjejícímu hnutí historicky poučené interpretace, které výrazně změnilo podobu hudebního života i nahrávacího průmyslu v oblasti vážné hudby. Průkopnickými nahrávkami Vivaldiho se proslavila především řada italských souborů. Italský muzikolog Alberto Basso pak inicioval dosud nejrozsáhlejší nahrávací projekt, který realizuje pařížský label Naïve a jehož cílem je nahrát v podstatě celé Vivaldiho dílo. The Vivaldi Edition má v tuto chvíli již bezmála padesát titulů, pokrývá všechny druhy skladatelovy tvorby včetně oper a do svého plánu mimo jiné promptně zařazuje nahrávky nově objevených děl.
Václav Kapsa
