Pokoušení Ropsem
Tomáš Weiss
Rozhovor s autorkou objevné monografie Félicien Rops - enfant terrible dekadence Barborou Půtovou.
Čím to, že se slavný dekadent dočkal české monografie až díky vám?
Zde sehrávala roli a) dostupnost pramenů (archivy i zahraniční literatura), b) získání autorských práv, c) připravenost publika a d) v neposlední řadě nakladatel, který miluje Ropse a radostně kooperuje na realizace celého knižního projektu. Publikace vznikala pět let. Z toho čtyři roky zahrnoval sběr materiálu, cesty do zahraničí, navazování kontaktů s muzejními institucemi a sběrateli, načítání, konzultace, překlady i přemýšlení. Poslední rok byl ve jménu intenzivní práce, takřka každodenního psaní, doplňování a přepisování.
Navážet se do církve a malovat nahé ženy se zdá z dnešního pohledu jaksi gymnaziálně zastydlé. Můžete prosím přiblížit ducha doby, ve které Rops žil a tvořil?
Gymnaziálně zastydlé zejména pro neznalého nebo rigidního jedince. Rops je zosobněním dekadenta a symbolisty. Budu postupovat od církve, respektive Ropsovu vztahu k autoritám, až k nahým ženám.
Rops studoval na jezuitském gymnáziu, z něhož byl vyloučen kvůli umělecké tvorbě, konkrétně kvůli karikaturám pedagogů. V témže období mu zemřel otec. Rops se dostal do poručnictví svého strýce, s nímž si nikdy neporozuměl a těžce snášel jeho autoritativní nekompromisnost, přísnost a důraz na kázeň. Církev a jakékoliv přikazující autority vnímal jako pokrytecké hlasatele mravních hodnot, jež nelze dodržet ani naplnit.
Motiv obnažené ženy souvisí i s jeho knižními zakázkami (ilustrace pro konkrétní literární předlohu), odezvou Darwinovy evoluční teorie i rodící se Freudovy psychoanalýzy. Motiv zpola odhalené ženy také tvořil součást nočního světa kabaretů, které navštěvoval. Zde vystupuje i sociální otázka. Mladé ženy se po příchodu do Paříže zpravidla stávaly prostitutkami, servírkami nebo továrními dělnicemi. Jejich situace a realita tohoto stavu se odrážela pochopitelně i v umělecké tvorbě. Podobně postupoval však i Henri de Toulouse-Lautrec. Dejme si vedle sebe Ropsovu rytinu Nestydatost a Lautrecovu olejomalbu Rue de Moulins: lékařská inspekce. Obě díla navíc vznikla v 90. letech 19. století.
Jak je to takovými autory jako je Rops - jen provokují nebo lidi od něčeho osvobozují nebo svým způsobem lidem berou nějaké hranice?
Podle mého názoru umělci kategorie Rops osvobozují, odhalují podstatu a zejména upozorňují na škrabošku přetvářky, kterou si společnost v každé době, byť v jiné podobě, nasazuje. Vždycky však závisí na konkrétním jedinci, zdali přijmutí určité svobody znamená i odebrání hranice nebo překročení nějakého jiného limitu. Položte si tuto otázku Vy sám při pohledu na Ropsovo dílo.
Mohla byste prosím uvést nějaké dobové odezvy z českého umění na tvorbu Feliciena Ropse?
Hned v 19. století máme odezvy ze strany básníka a dekadenta Karla Hlaváčka nebo malíře a grafika Jana Preislera. Rops na Hlaváčka zapůsobil zejména svými frontispisy, které znal z časopisu La Plume. Hlaváček napsal také o Ropsovi stať v předním periodiku básníků symbolismu a dekadence Moderní revue, která však v důsledku jeho úmrtí zůstala nedokončená.
14.4.2014