Příběhy lidí, co chodili Prahou 20. století
Tomáš Weiss
Na Malé Straně žilo 20 až 25 tisíc lidí, dnes tato historická část Prahy čítá nějakých 4 tisíce obyvatel. Přesto není pouhou kulisou pro turisty. Stále existují hospody, které navštěvují nejenom turisté, ale i místní, pořádají se výstavy, křty. „Malostranské příběhy pokračují, jenom je tolik nezaznamenáváme,“ podotýká spisovatel a publicista Dan Hrubý, který vydává knihu Pražské příběhy – Na cestě Malou Stranou a pokračování Cesta na Hradčany....
V knize se snažil zachytit moderní dějiny a 20. století na Malé Straně, vedl přitom stovky rozhovorů s více či méně známými obyvateli čtvrti, a čím dál více ho napadalo, proč takové fantastické příběhy nezaznamenat. „Každý dům, každá klenba, fasáda, domovní znamení je mnohokrát popsané, ale co se tam dělo před 20, 30 nebo 80 lety, to si nikdo nepamatuje,“ vysvětluje. Sociální dějiny sbíral, podobně jako místní fotografie a artefakty, nejprve jako nadšenec, později je jako novinář Reflexu sepsal a vydal ve zvláštním, monotematickém reflexím čísle. Teď vycházejí dopracované a s bohatou fotografickou přílohou knižně a Dan Hrubý hlásí, že jde o první ze tří knih, které chce zajímavým pražským obyvatelům a historkám věnovat. Svojí prací chce čelit takovému nešvaru, který považuje dějiny pouze za něco, co bylo kdysi dávno. Ale budoucí dějiny se přece skládají z toho, co se děje dnes, co bylo včera, ze situací, slavností a tragédií, které se kolem nás staly za našeho života – a v našem blízkém okolí ještě žijí ti, co byli jejich aktéry nebo si je z přímé zkušenosti pamatují. A s těmi Dan Hrubý buď mluvil přímo, nebo jejich příhody, které vyposlechl nebo našel v archívech, konfrontoval s těmi, kteří mu je mohli potvrdit, zpřesnit nebo zcela vyvrátit. A je to čtení až nečekaných podrobností, fascinujících maličkostí, souvislostí, dokreslující postavy i dobu. Po krátkém čtení se jimi člověk cítí přímo zavalený a u většiny si říká, jak rád by si je zapamatoval a až se jedno dostane na ta místa živě, rád by o nich dokázal vyprávět svým partnerům, potomkům nebo známým. Protože takovými příběhy ta místa skutečně ožívají a ze zkamenělin se stává sice muzeum, ale dýchající. Takže, co je v knize ke čtení, když se v ní nepotkáte s bezhlavým jezdcem, s panem Broučkem ani se zázračným Bambino di Praga? Kniha začíná hezky zostra – už jste někdy viděli rozřezané ženské tělo v kufru? Ta žena se jmenovala Otýlie Vranská, její vrah nebyl nikdy dopaden – a naposledy byla viděna živá v restauraci pražské galérky U Šmelhausů 1. září 1933. Na Malé Straně bydlela i ve své době uznávaná novinářka Marie Frantová, milenka Jana Masaryka, která tu roku 1963 zemřela v naprostém zapomenutí. Slavný herec se tu, ve své oblíbené restauraci U tří pštrosů, zastavil cestou z divadla na pivo. Když si objednal druhé, najednou se skácel a zemřel. Psal se rok 1968. A pochopitelně soužití dvou tak rozdílných bytostí pod jednou střechou ve vile blízko Čertovky – Vladimír Holan a Jan Werich. Je libo další jména? Eva Olmerová, Andrej Stankovič, Miloš Forman, Eduard Haken, Josef Vinklář, otec a synové Topolové, Jiří Brdečka, Petr Čepek….
25.1.2017
