Moudrost tisíciletí neumírá
Josef Rauvolf
Životopis čínského taoistického mistra Wang Li-pchinga Otevření dračí brány se čte jedním dechem, zároveň k němu můžeme přistupovat z několika stran – číst jej jako vzrušující popis hledání duchovní cesty, jako zprávu o těžkých dobách kulturní revoluce a neobvyklý cestopis, anebo jako exotické fantasy, každý dle svého gusta. Pohádka to však není.
Jen si to představte: třináctiletého chlapce, který má sice některé zvláštní schopnosti, jinak se ale nijak zvlášť nelišícího od svých vrstevníků, jednoho dne – bylo to v roce 1960 – vyhledají tři staří muži, kteří mu sdělí, že jsou strážci tisícileté taoistické moudrosti, zvané Dračí brána. Aby toho nebylo málo, zároveň mu sdělí, že jej vybrali jakožto dalšího nositele této moudrosti. Chlapec souhlasí a tím pro něj začne mnohaletá, leckdy velice náročná cesta hledání vlastní identity, poznávání nejen sama sebe, ale také zákonitostí okolního světa a všemožných duchovních praktik. Praktik, nad kterými by i znalci různých filmů a příběhů, v nichž se to hemží čínskými mistry a bojovníky, kteří vykonávají neuvěřitelné činy, nejspíš kroutili hlavou.
A právě v tomto momentě Wangova života se musíme rozhodnout, jak budeme k textu, jejž na základě rozhovorů s Wang Li-pchingem sepsali Chen Kaiguo a Zheng Shunchao, přistupovat. Zdali se mu otevřeme, přijmeme všechna, byť nejfantastičtější líčení činů starých mistrů, anebo se přikloníme k názoru spolku Sisyfos, že to je všechno jeden velký podvod. Přimlouval bych se za otevřenost, jen tak se totiž můžeme dozvědět něco nového, o sobě i o světě. Protože, jak se píše v knize, "Cesta je největší poklad ve vesmíru a v lidském životě". Samozřejmě je tím myšlena cesta taoismu, vycházející z tradice i řady posvátných knih – některé, samotné Tao te ťing především, jsou přitom k disposici v českých překladech, netřeba zde tedy dlouze vysvětlovat, oč jde. Kdo chce, najde si to...
Kniha Otevření dračí brány sice popisuje různé neuvěřitelné schopnosti starých mistrů, které by v rukách špatných lidí dokázaly způsobit nesmírné škody, naštěstí však není žádnou kuchařkou, pouze nás seznamuje s lákavým menu. I proto lze o všech těch divech psát, aniž by se bylo třeba obávat zneužití – vždy je totiž třeba mistrů, kteří ono tajné a mocné vědění chrání před zneužitím. A nejen to, úsilí a sebezapírání, které cesta vyžaduje, není schopen – opět, naštěstí – každý.
Můžeme v ní přesto nacházet mnohá poučení, a to nejen z rozdílného přístupu západní a východní medicíny, jež pracuje s existencí energetických kanálů v těle, ostatně potvrzených praxí taichi, poukazuje i na provázání lidského těla, nás samotných, s vesmírem, protože "Lidské tělo je mikrokosmos, jakýsi miniaturní vesmír, jenž má v sobě slunce i měsíc... a funguje a proměňuje se v souladu s fungováním a proměnami nebe a země... zaznamenávají se tak v něm informace o vesmíru i informace o evoluci lidstva a o lidské společnosti."
Přijde vám to neskutečné? Možná stačí se nebát si něco takového představit, protože již to je začátek Cesty. A také si připomenout, že "Chceš-li znát minulé příčiny, / spatříš je v přítomných následcích. / Chceš-li znát budoucí výsledky, / najdeš je v současných činech."
Josef Rauvolf, překladatel a publicista
24.1.2017