Čtení k daňovému přiznání aneb Život bez peněz
Tomáš Weiss
Daňová muka konce března můžete ještě vystupňovat četbou. Kniha Život bez peněz totiž přináší nádhernou idealistickou četbu, zcela konkrétní a současný příběh člověk, který se rozhodl žít zcela bez bankovek a mincí a kreditních karet. Bez zaměstnání, bez půjček a splátek. Bez sociálního a zdravotního pojištění. Bez hypoték a státní podpory. A přitom aktivně, pro druhé a bez všech těch zoufalých důsledků, které přináší bezdomovectví a bída.
V roce 2001 stál devětatřicetiletý Američan u telefonní budky. A definitivně se, po několika letech skromného a úsporného života, rozhodl k poslednímu kroku. Tento vysokoškolák vytáhl z kapsy 30 dolarů, poslední peníze, které měl, položil je do budky a odešel. Nebyl duševně nemocný ani drogově závislý. Rozhodl se žít bez peněz. Od té dob nevydělal ani neutratil jediný dolar. Neprovozoval výměnný obchod. Neplatil daně, nepřijímal potravinové kupóny od sociálních služeb. Místo toho se živil rostlinami, přejetými zvířaty, prošlými potravinami z kontejnerů u obchodních řetězců nebo jídlem, které dostal od přátel a kamarádů. Daniel Shellabarger, který si říká Suelo (což znamená španělsky půda nebo země) nikdy nežebrá a často jako dobrovolník pracuje – jako dělník, jako kuchař, jako pomocník u sociálně a zdravotně hendikepovaných. Přestože je veden duchovním hledáním, nepatří k žádné církvi. Žije sice často v jeskyních, ale není to žádný poustevník. Jezdí po okolí na kole, vede čilý společenský život a z veřejné knihovny píše blog na internetu, který už si vydobyl značnou pozornost. O jeho životním příběhu natočila dokument BBC. Vyzkoušel si, že je možné žít bez peněz a nemít hmotnou ani lidskou nouzi.
Daniel Suelo se rozhodl opustit systém, odmítl vše, o co většina lidí v životě usiluje. A nedělá u toho žádný zbytečný povyk. Dokonce i správcům, když ho vyhánějí z jeskyní, protože bydlet v nich není podle nějakých zákonů dovoleno, je trapné vypisovat mu pokutu a šikanovat ho. Sami vidí, že tohle je něco jiného, než na co jsou zvyklí z běžné praxe. Tenhle člověk je tichý, neagresivní, svoji pozici si vybral sám a dokáže ji dobře obhájit. A přírodě ani lidem kolem sebe rozhodně neškodí. Když se dostal až před soud, sám soudce uznal, že vězení by nebylo pro tohoto člověka přiměřené a nechal ho, ať si trest za porušení zákona určí sám. Suelo si vybral 20 hodin prací v útulku pro týrané ženy.
Tahle nenápadná kniha je uhrančivá. Každá doba má své „svaté“, lidi, kteří v osahávání ideálů zajdou dál, než ostatní. Chtějí si na vlastní kůži vyzkoušet jejich platnost a dopady. Tohle je svědectví o jednom takovém životě.
27.3.2014
