Věra Linhartová patří mezi nejvýznamnější autory druhé poloviny dvacátého století. Po studiích dějin umění a estetiky pracovala v Alšově jihočeské galerii. Od roku 1968 žije v Paříži. Vystudovala zde japanistiku, naučila se čínsky, dlouhá léta pracovala v muzeu orientálních umění Guimet. Do francouzštiny přeložila a komentáři opatřila japonské texty o malířství od 9. do 19. století (Na bílém podkladě, Gallimard 1996) či texty japonského zenového mnicha ze 13. století Dōgena (Přítomnost ve světě, Gallimard 1999). V sedmdesátých letech publikovala monografii o Josefu Šímovi (Brusel 1974) a Antoni Tàpiésovi (Stuttgart 1973), roku 1987 v Paříži Dada a surrealismus v Japonsku. Za soubor studií a esejů z let 1962–2002 o českém a evropském moderním výtvarném umění a literatuře a o japonském umění, myšlení a kultuře, nazvaný Soustředné kruhy (Torst 2010), obdržela Cenu F. X. Šaldy.
