(...). Janu Saudkovi ovšem nedochází nebo nechce dojít jedna podstatná skutečnost - právě když byl svými osobními běsy a společenským zmarem zkoušen nejvíc, cedil ze sebe ty nejlepší fotografie. Ostatně především na letitých "obrázcích" postavil ilustrační doprovod k memoárovému textu. Přes všechen Saudkův křik tedy potkalo "fotografa českého" to nejlepší, co mohlo, věci u něho mají svůj řád a nacházejí se ve správném poměru.
