Podobné tituly

Miloš Vodička, snad proto, že prožil celý život 'na venkově', patří k nejméně doceněným básníkům. Přitom básně Kejklíři, Pták Ohnivák nebo Román na pokračování, které jsou ve výboru Básně 1965 - 1989 také obsaženy, se bezesporu řadí k vrcholům české epické poezie. Ve výboru je i Vodičkova nejvydávanější sbírka - Čarodějnice z Blois, mnohavrstevnatý portrét archetypu 'osudové ženy'. Posuďte její devatenáctou tvář: ČARODĚJNICI Z BLOIS luna láká / počíhala si na vojáka / Pochodoval lesem / když mu vtancovala / do cesty / třikrát nahá / a jednou žíznivá / On se smál / a měsíc zářil jako klaun / Když se objali rudnul / měl fanatickou líc / popravence / Byla to věru krátká noc / Zrána jej našli / na stromě / přibitého bajonetem / jak se smál. Vodičkova poezie ve své vrcholné podobě nic nepředstírá, na nic si nehraje. Je však plnokrevná a dokáže si podmanit všechny čtenářovy smysly. A právě takovou ji představuje výbor Básně 1965 - 1989.