Život jedna báseň je skvělým čtením pro náctileté, kteří prožívají první lásky i první zklamání a postupně pronikají do světa dospělých, v němž to nebývá jednoduché. Hooverová tentokrát vypráví o seznámení dvou mladých lidí, co si mohou být oporou, ale musí - jak jinak - překonat jisté těžkosti a překážky.
Není žádným spoilerem, že se jim to nakonec podaří. Tohle totiž není čtení, kde by čtenář se zaťatými zuby čekal, jak to celé autor vymyslel a zakončil. Tohle je čtení, v němž jde o to, co je mezi začátkem a koncem. A není to čtení vůbec špatné.

Osmnáctiletá Layken se musí se svou matkou a bratrem přestěhovat, když její otec nečekaně umře. Nové místo se jí nelíbí, ale jen do té doby, než potká Willa. Jiskřička okamžitě přeskočí, ale láska netrvá dlouho, neboť brzy zjistí, že prostě nemohou být spolu. Bude láska silnější?

Knihy od Colleen miluji. Vše, co u nás vyšlo mám přečteno, jenom tato kniha mi unikala. Díky znovu vydání autorčiných knih jsem si ji okamžitě pořídila, přečetla a jelikož jsou knihy od Colleen sázka na jistotu, věděla jsem, že budu opět nadšená.

Je to krásný, milý příběh plný emocí. Kniha, která je neskutečně čtivá, okamžitě Vás vtáhne do děje a nepustí, dokud nebudete na konci. Ač je kniha primárně určitě pro mladé, užila jsem si ji, i když už dávno nejsem cílová skupina.

Oproti jiným knihám autorky mi tato přišla jednodušší, předvídatelná a až trošku dost pohádková. Zápletka, která je v anotaci označována jako „šokující odhalení“, zase tak šokující nebyla. I přes tyto drobné problémy hodnotím plným počtem hvězd. Na knihách od Colleen totiž miluji to, jak se dokáži vcítit do příběhu. Při čtení nevnímám okolí, ale skutečně trávím čas s knižními hrdiny. No a ty emoce, tolik jich při čtení prožívám a vždy i nějaká ta slzička dojetí ukápne.

Už teď se těším na novou knížku autorky, která by letos měla vyjít. A pokud máte rádi silné romantické příběhy, určitě po nějaké knize od autorky sáhněte.

A tak jsem se zase jednou vydala do knižních vod, jež jsou svou cílovou skupinou na hony vzdálené mé osobě a především tedy mé věkové kategorii. No jo, jsem už baba stará, ale co s tím nadělám? To přece neznamená, že si nemůžu přečíst román pro puberťáky. Zvlášť když je od mojí oblíbené autorky, a když je opravdu hodně povedený!

Tou knížkou je samozřejmě Život jedna báseň a tou autorkou Coleen Hooverová – která si mě naprosto získala svým počinem Beznaděje.

Když jsem se totiž tenhle víkend vydala do knihkupectví, zahlédla jsem tam docela pěknou obálku, která na sobě nesla právě Coleenino jméno. V ten okamžik mi bylo jasné, s jakou knížkou se budu vracet domů. A bylo mi vážně jedno, že si ji kolem mě kupovaly samé náctileté slečny.

Konečně jsem pak dorazila domů, připravila si svařené víno a pohodlně se usadila do svého ušáku vedle krbových kamen. Byla jsem v nadšeném očekávání a zároveň ve mně hlodal ten malý červík pochybností. Občas se totiž stává, že když narazím na skvělou knížku a pak si od stejného autora přečtu další, jsem zklamaná.

No to se tady vážně nekonalo! Naopak, Život jedna báseň ještě v mnoha směrech předčil moje očekávání. Tak zaprvé je o poezii a toho si člověk v dnešní době prostě musí považovat a zadruhé – je to velice hluboký příběh, který se usadí na dně vašeho srdce, kde si bude žít vlastním životem ještě hodně dlouho po dočtení.

Procítěné, hluboké a rozhodně ne jen pro pubertální holky. Tohle se dotkne každého, kdo má srdce, a kdo chápe spletitosti a ironie všedního života.

Moc jsem si Život jedna báseň užila a už teď vím, že si jeho pokračovaní s nadšením přečtu.