Nádherný příběh o těžkém životě lidí ve státech v 30. letech minulého století, o obtížném živobytí obyčejných lidí, o dřině, kterou museli denně podstupovat, aby se uživili, zároveň o křehké lásce i neuvěřitelné vnitřní síle obou hlavních hrdinů, jejichž osudy se náhodou propletly. Přečetla jsem jedním dechem, doporučuji.
100 procent

Doteď jsem měla štěstí u Joty na lehčí čtivo se skluzem k románu pro ženy bez většího přesahu až na výjimky jako Síla psa nebo Poslední věta. A jsem ráda že k těm kvalitním kouskům, které mi vyrazily dech můžu přidat tuto. Nejen že ti nechává nahlédnout do drsné doby amerických dějin a na charakterech přibližuje houževnatého amerického ducha. Ale ona to holka dělá nejen v odstínech černobílé (doslova) ale hlavně lidsky. Nechlácholí tě pohádkovým- všichni jsme si byli rovni a hrdinové byl každý druhý a bojoval za to. Houby, je težké byt hrdina, přinášíš za to oběti a spousta lidi se stává hrdiny, i když to nechce. Hospodářská krize, Amerika, meziválečné období. Poměry v pracovních táborech na sběr a zpracování pryskyřice o kterých jsem třeba neměla ani tušení jsou tady podrobně zmapovány. Naše dvě hlavní postavy si v jednom takovém najdou k sobě cestu. Ono teda ve výsledku o to dobové zasazení ani nejde, ale spíš o to, jak není samozřejmé ve špatných podmínkách být hrdinou a vystačit si se základní slušností, když narazíš na křiváka, který ti chce zničit život. Jak já bych tomu s gustem dala pět hvězd až bych brečela. Ale kýčovité dialogy ke konci mi to kazí. Takže silné 4 hvězdy.

Příběh nás zavede do nezvyklého prostředí terpentýnářských pracovních táborů v Georgii kolem roku 1932. V táborech na sběr pryskyřice žijí dělníci v drsných podmínkách. Jiná práce však není, tak muži berou za vděk čímkoliv. Tři hlavní hrdinové budou muset prožít spoustu špatného, než se rozhodnou, že jim útěk zachrání život.

Od začátku je kniha překvapivě docela drsná. Místy šokující. Smutné příběhy, nelehké lidské osudy, člověk se musel opravdu snažit, aby přežil. V době hospodářské krize v Americe to bylo těžké opravdu pro všechny. Moc mě bavilo, pro mě nové téma, sběr pryskyřice z borovic. Jakým způsobem to probíhá, kdo jej může dělat. Práce náročná, špatně ohodnocená a mnohdy i nebezpečná.

Ve chvíli, kdy přijde v knize jedna zápletka, kterou obecně v příbězích nemám moc ráda, mě to přestalo bavit a měla jsem problém knihu dočíst.

Začátek knihy – těžké lidské osudy – bylo to skvěle popsáno, mělo to spád, bavilo mě to. Prostřední část knihy byla zdlouhavá, občas nějaká akce. Poslední třetina knihy byla v podstatě už jen červená knihovna se spoustou náhod.

Pro mě kniha, která měla potenciál, ale bohužel, mě zklamala. Možná, kdybych k ní přistupovala jako k romantické knize, tak by mě mohla mile překvapit, čemu všemu se věnovala, ale já očekávala, jak se na obálce píše: „Drsný příběh z drsného prostředí a drsných časů.“ To jsem bohužel nedostala.

Děj probíhá v období Velké hospodářské krize.
Kniha vypráví příběh tří různých lidí, jejichž cesty se protnou v pracovním táboře na sběr pryskyřice. Lidé zde fungují v drsných podmínkách a i když na takové místo přijde člověk dobrovolně, není snadné z něj opět svobodně odejít.
Určitě doporučuji