Sbírka povídek ze současnosti je nevelkého rozsahu, o to větší ale intenzity. Každá povídka představuje vhled do mikrosvěta postav s odlišným společenským a kulturním pozadím, různého věku, různé sexuální orientace a genderových identit. Příběhy mají dobré tempo, jsou vtahující a nápaditě vypointované. O to víc je fascinující, jak dokáží trefně vystihnout vzorce jednání, které z různých stran a různými způsoby vystihují něco podstatného ze slovenské, resp. československé či evropské, společnosti jako celku. Protagonistky cestují po světě, využívají možností globalizovaného pracovního trhu, a zároveň s tím řeší i nové výzvy, třeba jak v novém místě randit nebo prostě zajít s někým nezávazně na kafe. Setkáme se s osamělou devadesátiletou paní, jež na výmírajícím venkově upíná veškerou pozornost k občasnému příjezdu lufťáků, které má za sousady. Pozorujeme sarkastického pupkatého misantropa, v němž série neúspěšných seznamování zašlapala poslední zbytky romantické naděje. V drobné črtě o dvou mladých gayích poznáváme motivace matky jednoho z nich, která v sobě obtížně zpracovává lásku k synovi a silně zakořeněnou homofobii.

Hrinová nám vlastně předkládá sociologické studie lidských typů, které ale navzdory závažnosti témat popisuje s nadhledem a ironií. Ta sice často přidává na čtenosti, zároveň se ale může dostavit pocit určité emoční plochosti: když se dá všemu neštěstí tak trochu cynicky vysmát, není úplně jasné, na čem vlastně v důsledku záleží. Pokud chápeme ironii jako autorčin vypravěčský styl, tak ten bohužel až příliš často proniká do motivací postav a dělá tak z většiny protagonistů přezíravé mrzouty. Trocha toho sentimentu, správně dávkovaného a načasovaného, by dokázala předat citový život hrdinek a hrdinů opravdověji.