_Zmenšující se muž_ (**)
Dávám dvě hvězdičky, z milosti. Zmenšující se muž se zmenšuje proporčně, a to tak dokonale, že z tím nemá žádné zdravotní komplikace. A když na stránce 134 doktoři vysvětlí tu příčinu, tak mluví o nadměrném vylučování dusíku a následně vápníku a fosforu. Ale všechno je to tak stejnoměrné, že to nezpůsobuje žádné zdravotní problémy.
Pokud by to bylo možné, tak jakože ho netrápí ledviny? Ty musí dostávat docela záhul zvlášť když se musí taky zmenšovat. A kosti mu měknou, a tak mohou růst opačným směrem. A vůbec se mu nekřiví záda, nepropadá trup, nedělají haluxy na chodidlech. Zkrátka vůbec ho netrápí ortopedické problémy.
V 60 centimetrech už nemá sílu na to otevřít dveře auta, ale okno švihadlem stáhnout dokáže. Já si pamatuji, že jako dítě jsem stahoval ještě okna švihadlem než pak všechna auta měla elektrické stahování a řekl bych, že to bylo těžší než otevřít dveře. Stejně tak nemá v tomto stavu problém psát na psacím stroji knihu.
Ve výšce necelého centimetru neunese krejčovskou jehlu, ale špendlík ano. Uznávám, že špendlík může být lehčí, ale on ho dokáže vytáhnout zapíchnutý z gumové zátky a ohnout. To je taky takové logicky podivné. Natož ho v podobě háku použít jako kotvu pro výstup. V první řadě by ohnutý špendlík nebyl vyvážený, aby na cíl dopadl tak, jak je potřeba pro zaháknutí.
Zmenší se na velikost sedmi týdenního plodu nenarozeného dítěte, ale pořád funguje samostatně a mozek funguje jako dospělý, žádná degenerace, všechno v pořádku, jen ten svět se furt tak ňák zvětšuje. Dokonce se zmenší až na velikost bakterie a pořád na něj limity hmoty nemají vliv. Možná když by to bylo jako v povídce | Vydán napospas větru a vlnám poblíž ostrůvků Langerhansových; 38°54' severní šířky, 77°00'13'' západní délky| od Harlana Allisona kde v CEERNu (ne v CERNu) vytvoří prostřednictvím obřího atomového srážeče nějaké časoprostorové zakřivení a zjevně dilataci mezi jedním subjektem a okolím, se jedinec sám prochází v miniaturní velikosti po svém vlastním břiše. To mi dávalo větší logiku. Tady? Prostě se zase stejnoměrně seschl a všechno bylo pro jeho vědomí zase větší a mozek byl pořád stejně výkonný a všestranný jako když měl přes dva metry.
Když by to autor napsal jako fantasy, kde nějaký černokněžník někoho prokleje a způsobí mu takové zmenšování, přišlo by mi to dílo mnohem poutavější než když si s takovouhle nekonzistentní logikou a pavědou hraje na sci-fi. Ve fantasy je totiž pravidlo pro to, jak má čtenář věci rozumět v podstatě univerzální a zachrání všechno. „Prostě věř, protože magie…“. Ale u sci-fi to už není tak snadné, tam se musí opravdu poctivě technicky vysvětlit daný systém. A tenhle autor se rozhodl pro tu těžší metodu, kterou prokazatelně nezvládl.
_Hrůza šest kilometrů nad zemí_ (****)
Tak tuhle povídku bych dal na obálku knihy spíš než toho Zmenšujícího se muže. Byl by na ní ten chlápek s blouznícím výrazem tahající za kliku a v druhé ruce s palnou zbraní. Za mě čtyři hvězdičky. Dokonce i když to nevím jistě tak si troufám deduktivně tvrdit, že je tahle povídka inspirací pro mnoho příběhů a grotesek pro všechny věkové kategorie. Postava na křídle, kterou vidí jen jeden, kterého ostatní mají za blázna byla použitá hodně krát.
Hlavní postava má u sebe střelnou zbraň, kterou může schovat. V době, kdy byla povídka vydaná ještě v USA neexistoval zákon o podmínce prokázat psychickou sebekázeň. Ten přišel až v roce 1968.
Hlavní postava se zmíní o chiméře Gremlins, kterou mnozí z nás znají ze stejnojmenného filmu z roku 1984. Ve filmu byl místní násoska, který byl známý konspiračními teoriemi a jednou z nich byli i Gremlins kterými se za druhé světové války sundávala letadla z oblohy.
Co mě napadá je to, zda vůbec v americké poválečné době nebyl takový trend věřit tomu, že americká vláda dělala pokusy na amerických pilotech pomocí třeba kontaminovaných kyslíkových lahví, kde se pilot nadýcháním nějaké halucinogenní látky dohnal k šílenství. V případě hlavní postavy to mohly způsobit léky anebo právě mohl být pilotem který právě byl takto oblbován. To už není z povídky jasné. Ale jinak super.
_Test_ (***)
Jo, je mi to jasný. Než procházet nějakým nedůstojným procesem, raději ať je to „nevyhnutelné“ v klidu a hned. V podstatě krátká alegorie. Ano i takové zvěrstvo může přijít demokratickou cestou.
_Sváteční práce_ (****)
Takový esoterický příběh o novináři.
_Montáž_ (***)
Taková inspirace pro rodinný film. Vsadím se, že z této povídky vzešla inspirace na filmy jako třeba „Click, život na dálkové ovládání“, „Božský Bruce“ anebo „Smlouva s Ďáblem“ kde si hrdinové zvolí jiná pravidla pro život, ale když se jim znelíbí tak to pak nemohou vzít zpátky.
_Distributor_ (***)
Šprýmař a nomád, co se občas přestěhuje do nějakého satelitního městečka, udělá tam paseku a až je všechno v troskách, agresor mění území. Dobrý námět na černou komedii.
_Jen na objednání_ (**)
Autor zatoužil po ženský.
_Tlačítko_ (**)
Ten konec mi byl jasný už v půlce. Začínám cítit autorovu bezobsažnost.
_Duel_ (***)
Autor jak jsem se dozvěděl na ČSFD kde je článek o filmové adaptaci měl údajně špatnou zkušenost s nějakým kamioňákem a tak se rozhodl, že na to napíše thriller kde se na konci vůbec nedovíme proč se řidič cisterny choval tak jak se choval, což ve mně vyvolává takový až zvláštní pocit zbytečnosti tomu vůbec věnovat čas. Konzumovat příběh nějakého konfliktu kde je záporná postava prostě záporná postava a na konci je člověk moudrý pořád stejně je jen ztráta času, tedy pokud vám nejde o to dráždit emoce.
Jedeš, moucho! (**)
V podstatě další z většiny těch povídek co je na jedno brdo. Je jen o dráždění emocí ale na konci není nic, co by něco vysvětlilo či dalo čtenáři poselství.
__Závěrem__
Celá ta sbírka je v podstatě plná buď námětů anebo experimentů. Nic z toho ale nemá v sobě nic, žádného ducha, jen řeší průběh, což je ideální na zábavu, ale na rozšíření obzorů to fakt není. Je to takové, něco napsat a zároveň nenapsat nic. V průměru mi vychází 2,8 hvězdičky, takže celé bych to zaokrouhlil na 3