Émilovi je dvacet šest let a trpí vzácnou Alzheimerovou chorobou. Lékaři mu předpovídají poslední dva roky života. On však nechce jen sedět a čekat. Vydá se na svou vysněnou cestu po Francii. Na inzerát hledá někoho, kdo by jel s ním. Tak potkává Joanne, mladou ženu, která sama utíká před svým tajemstvím.

Od první stránky nás autorka hodí do příběhu rovnýma nohama. Žádné řeči kolem, ale hned inzerát a za chvilku už se vydáváme na cestu. Díky tomu se okamžitě začtete a budete chtít víc. Víc Émilova i Joannina života. Budete chtít znát každé jejich tajemství i to, jaký život žili doposud.

Jelikož miluji Francii, road movie v jakékoliv podobě a silné lidské příběhy, tuto knihu jsme nemohla minout a jsem za to moc ráda. Okamžitě jsem se přenesla na cestu s touto zajímavou dvojicí, měla jsem chuť pořídit si sama karavan a jet taky, stejnou cestou jako oni.

Celé je to psáno lehce, svižně, poutavě. Nechybí emoce a silné příběhy. Na jednu stranu chcete číst dál a dál, na druhou stranu se bojíte, co přijde, protože je to jasné od začátku. Jen doufáte, že vše proběhne tak, jak si Émil přeje. Tuto knihu si vychutnejte pomalu, nespěchejte na ni, i když příběh Vás nutí otáčet stránku za stránkou.

Kniha je plná krásných myšlenek a citátů. Člověk se při čtení musí zamyslet sám nad sebou, jaký žije svůj život, jak ho prožívá, vnímá a jak si ho užívá. Donutí nás přehodnotit některé naše kroky. Každý by si měl udělat takový výlet, aby si v klidu pohlédl do své hlavy a duše, na všechno se podíval novýma očima a došel k odpuštění…

Myslela jsem si, že nedám celých pět hvězdiček. Někdy mi vadilo, že se některé myšlenky opakovaly stále dokola, ale po dočtení, když mi tekly slzy proudem a vzala jsem celou knihu jako celek, musím dát nejvyšší hodnocení. Je to krásná kniha, kterou doporučím všem, co mají rádi příběhy plné lidskosti a emocí.