Příběh podle skutečné události, o skutečných lidech. Sledujeme zde rodinu Zíkových od dob Rakouska-Uherska až do dnešních dnů. Naše nelehká historie, kdy ubránit svůj majetek nebylo kolikrát možné.

Převážná část knihy se odehrává v opavském Slezku, jehož historie je opravdu krutá. Češi, Němci i Poláci si mysleli, že jim toto území patří a podle toho se chovali. Vznikali tak velké spory a nevraživost mezi obyvatelstvem.

Příběhy podle skutečných událostí z naší historie mám moc ráda, vždy se dozvím spousty zajímavého, a ne jinak tomu bylo i v této knize. Krátké kapitoly přidávají na čtivosti, postupné střípky si skládáme dohromady a máme před sebou ucelený obraz té doby. Je to psáno jednoduše, přehledně. Po pár stránkách se začtete a těžko budete příběh opouštět.

Je to kniha plná vlastenectví, národního cítění. Ukazuje nám, jak je důležité být hrdý na to, že jsem Čech. Poznáváme zde nejen rodinu Zíkovu, ale hlavně historický vývoj naší země. Během čtení jsem si vyhledávala další informace o Františku Zíkovi, o kterém jsem doteď neslyšela. Člověk, který chtěl pomoci celé české společnosti, ale hlavně chtěl udržet rodinu pospolu.

První polovina knihy je o politické situaci od roku 1900, neustále jsem čekala, kdy přijde ten rodinný statek. V knize se objevil až někdy kolem poloviny. Pak mě kniha bavila o dost víc. Ale i tak jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací a seznámila se s nelehkých osudem jedné rodiny.

Knihu bohužel nehodnotím tak vysoko, jak by si zajímavý příběh zasloužil, ale bohužel nesedl mi styl, jakým autor píše, ale to je můj osobní problém a věřím, že si kniha zaslouží Vaši pozornost.