Velmi dobře propracovaná kniha, které se podaří čtenáře vtáhnout do příběhu už na první stránce. I navzdory faktu, že se ocitáte ve světě, kde se na jatkách bourají lidé, děj vás postupně otupí natolik, až dojdete k zavěru, že samotný příběh není nijak drastický či brutalní. Konec je neočekávaný, ale ne překvapivý. Až do poslední chvíle vás život hlavní postavy udrží v napětí.

Už obálka mne velmi upoutala. První stránky se mi zdály neuvěřitelné. Postupně jsem si zvykla na danou realitu, skutečnost, co se běžně děje na jatkách. Stručný popis, jazyk strohý, ale čtivý vás nutí číst a číst, až zjistíte že jste na konci a věříte, že musí přijít pokračování.

Znamenitá mrtvola je hra, kterou hrají děti ve světě po pandemii viru, po které byli vyhubeni zvířata. Pointa hry je, že mezi sebou dávají tipy, jak by ten druhý chutnal. Přijde vám to zvrácené? Kdepak. Realita dystopického světa, ve kterém je kanibalismus legální, na jatkách se poráží "speciální maso" samic a samců a lidskost je trestána. Z počátku mě děj morálně pohoršoval, knihu jsem pravidelně po pár stránkách odkládala, a to i díky strohému a syrovému vyprávění hlavní postavy. Po pár desítkách stránek váš mozek přijme fakt, že si lidé kupují čtvrtku speciálního masa k večeři a čtete to jak nákupní seznam do úplného konce.

Nemůžeme jíst zvířata, tak co zbývá za alternativu? Svět bez emocí a viny. Budoucnost v kanibalismu. Od Dámského gambitu další kniha, která mě vtáhla na 100%. Proč? To, jak je to stroze-úkosem napsána. Ale hlavně díky té úsečnosti vynikne ta absurdnost toho všeho a hlavně klasika: že by to tak skutečně dopadlo.
Já prostě věřím tomu, že lidi jsou TAK zvyklí na maso, že by se protlačila alternativa jíst sebe navzájem. To, jak tě ta strohost a bezcitnost nutí stydět se ze to, že čteš, ale nemůžeš přestat a to mě dost děsilo. To, jak se znechuceně pohoršuješ nad konzumací bytostí s citem jako ty. Ale co jsou zvířata, která máš skoro denně na talíři? Nejděsivější a nejspecifičtější je podle mě na člověku adaptace, přizpůsobení se všemu, největším hrůzám. Nutí tě to přežít-viz. koncentrační tábory, ale taky tě to otupuje …
Tato knížka mi taky značně posunula hranice nechutnosti a skoro na každé stránce bylo něco pro mě nepředstavitelného. Zároveň ale tuto věc přijal můj mozek jako skutečnost a jelo se dál, takže moc oceňuji autorku, jak i odporné věci plynule začleňovala do svého universa a rozpínala čtenářovu mysl. Zmiňovala jsem tu adaptaci, že jo? Zařazuju si do knihovny k těm nejlepším věcem letos přečteným.
No nic, jdu se po tom trošku vzpamatovat a zamyslet se, kdyby nás hodnotila jiná civilizace z vesmíru, jestli by vůbec měla slova pro naší rasu Ten konec jsem nečekala-třešnička a tou nevyhnutelností mě semlel, jak konec v Tajemné řece.