O tom, že za 2. světové války existovalo ghetto Terezín, ví určitě mnozí, ale málo už víme, jak to tam vlastně ve skutečnosti vypadalo. V této knize Anna Hajková ukazuje, jak již zní její podtitul „všední život v Terezíně“, a já bych dodal, že ten všední život byl velmi těžký a smutný. Z knihy se dozvíme, jaká byla skladba obyvatel ghetta, její samospráva a mnoho další důležitých fakt z historie ghetta. Co mě však jako první na knize zaujalo a k čemu jsem se pohledem často vracel, byla fotografie na obálce knihy. Zaujal mě pán na fotce, který se kouká přímo na fotografa. Po celou dobu čtení jsem si v hlavě utvářel, jaký mohl být jeho osud, na zakládě toho, co jsem se z knihy o životě v ghettu dozvídal.