Přečetla si knihkupkyně ze Zlína

Přestože jsem předposlední knihu četla před delším časem, autor čtenáře vtáhne do děje, obeznámí jej se souvislostmi, takže se kniha hodí i pro ty, kteří jiné nečetli. Napětí v knize bylo neustálé, narůstající a zase jsem četla vše jedním dechem. Na konci mne však zklamalo, jak to vše dopadlo, především poslední tři stránky. Přemýšlela jsem nad tím, proč nikdo neřeší i jiného vraha než-li toho nejnebezpečnějšího. To mne opravdu překvapilo. Každopádně jsem si příběh užila, četla jedním dechem a v podstatě za dva dny hotovo :)

Napínavost a čtivost je to jediné, co z příběhů Joony Linny zbylo. V tomto díle už bylo takových omylů, nelogických okamžiků, až skoro hloupostí, že to ve mně celou dobu vzbuzovalo dojem, že autoři měli skončit už tak dvě knihy nazpět a uměle natahují, prodlužují...

Musím souhlasit s panem Jiřím Holečkem. Akčnost a spád je "nahoněný" až "uchylně zbytečnou" brutalitou. Žádné dobře strukturované drama a napětí se nekoná; tam, kde by měl být rozehraný dobrý psychologický příběh je jen nejvyšší míra jasnovidectví padoucha i policajta. Chybí snad úplně všechno, co dělá dobrou detektivku detektivkou. A naopak spoustu věcí přebývá - Manželé Lars Keplerovi by si měli dát pauzu; celkové literární vyhoření je patrné - to můžeme sledovat i u Nesboa a jeho Policie. Za mě - velké zklamání a znechucení!!!

Pozitivní je, že autorská dvojice nezapomněla psát napínavé knihy. Výrazně negativní je vzrůstající potřeba naturalisticky popisovat násilné scény. Ale také scény pornografické, které přitom s dějem nemají téměř nic společného. V předchozí knize série tato potřeba "šokovat" započala a v této vykvetla v plné parádě. Jenže v dnešní době to už čtenáře nešokuje. Spíše naprosto narušuje děj a spád příběhu.