Příběh patnáctiletého Michaela a ženy Hanny. Náhodou se spolu setkají, a to se vyvine až v milostný vztah. Po nějaké době Hanna zmizí. Shledání po letech však nebude vůbec pěkné, Michael potká Hannu u soudu při procesu s nacistickými válečnými zločinci.

O této knize jsem moc nevěděla, netušila jsem, co mám čekat, a nakonec si mne naprosto získala. Příběh o tom, jaká může být láska, o vině a nevině, o morální zodpovědnosti. O tom, jak se rozhodnout, který názor je správný, o tom, jaké to je žít s pocitem viny. Ač je to útlý román, mám pocit, jako kdybych hlavního hrdinu Michela znala odjakživa. Je zde ukázáno, že i na pár stránkách se dá odvyprávět velký příběh.

Velice mi sedl styl, jakým je to napsané. Dobře se mi to četlo, vtáhlo mě to do děje. Tím, jak to vyprávěl hlavní hrdina zpětně, tak tu byly zajímavé myšlenky a pohled na to, jak si některé věci za ta léta jinak uvědomil. Také se mi moc líbily úvahy o tom, jak mají další generace pohlížet na druhou světovou válku, konkrétně na koncentrační tábory.

Po dočtení jsem se hned podívala na film a výjimečně musím říct, že byl stejně dobrý jako kniha (většinou se mi filmy, které mají knižní předlohu, moc nelíbí).

Předčítač je rozhodně kniha, ke které se v životě ještě vrátím.

Předčítač není ani velká, ani tlustá kniha, ale je v ní veliké množství vět k zamyšlení. Čím jste v příběhu dál, tím víc se musíte textem zaobírat. Je tu tolik míst, která si přečtete znovu, abyste myšlenku správně pochopili a mohli s ní pracovat. Nejintenzivnější byla otázka, která vyvstává ke konci. A to, jak bychom se zachovali my? Je snadné soudit lidi. A hlavně dozorce z lágrů. Co když ale na to místo přišel někdo, kdo o takovouhle službu nestál a pak celou dobu trpěl. Co bysme na jejich místě dělali my?

Po shlédnutí oscarového filmu mi přišlo důležité přečíst si knihu, podle které byl film natočen. Nelíbil se mi totiž až tak moc, vlastně mě dost zklamal. Kniha je ale podstatně lepší, není nijak zvlášť dlouhá, za večer byla přečtená. Téma je určitě zajímavé a rozhodně stojí za to číst. Jde o osobní příběh mladého chlapce, který se zamiluje do starší ženy, o níž pak zjistí, že byla dozorkyní v Osvětimi. Celá novela je v zásadě o tom, jak ho to na celý život poznamenalo a jak s tím (a svým způsobem i s ní) žije. Celá kniha vyznívá zvláštně nejistě, mám pocit, jakoby autor psal o své vlastní zkušenosti.... Téma je to vlastně velmi rozporuplné a vyznění tomu odpovídá.

Knížka mne moc překvapila. Koupila jsem ji v antikvariátu a vlastně tak moc nečekala. Hned od začátku mne ale vtáhla do děje a já byla jeho součástí. Jako když sledujete film. Hannina smrt opravdu asi byla logické vyústění příběhu, i když mne zaskočila. Hanna byla příliš hrdá a dříve samostatná na to, aby byla někomu zavázaná při životě venku. Podle mne si všimla, že i vztah chlapečka se k ní změnil. Zřejmě cítila strach, vinu za lidské životy, obavu z toho, co bude.

Ten román se mi moc líbil.Je to dobře napsaný, silný příběh.Myslím, že Hanna spáchala tu sebevraždu ze strachu před životem venku.

Vyznat se a vybrat si v dnešní bohaté nabídce titulů krásné literatury není jednoduché a zvolit si opravdu takovou knihu, která neodradí hned po přečtení prvních řádků, ale naopak dá tolik zážitků a vnese takové množství otázek do života mi občas přijde jako nelehký úkol. Předčítač je úžasná kniha a docela bych ráda stála o odpovědi čtenářů na otázku, jaký byl asi důvod Haniny sebevraždy.