Tak tohle byla velmi silná kniha.
Laurin, by byl jako každý jiný chlapec a mladý muž, kdyby neměl lehkou mentální retardaci.
Tatínek je z něj nešťastný, brzy zemře. Maminka se ho vzdá. Skončí v ústavu. Zde jeho diagnózu zhorší a tlumí ho léky. Na jedné sportovní akci Laurin pozná Simonu, zamiluje se a rozhodne se za ní vydat.
Poznáte myšlení lidí s lehkou až střední mentální retardací. Laurina mi bylo velmi líto, až se mi kniha první třetinu četla hodně těžce.
Znamená snad zbavení svéprávnosti, že lidé nemohou mít své sny? Jsou zbaveni lidství a musí se podřídit systému?
Ač se u nás péče o duševně nemocné zlepšuje, stále máme hodně co zlepšovat.