Uvítal bych, kdyby se autorka více držela skutečné reality a nefabulovala tak dalece, že jedné postavě přičaruje dítě s Chaplinem, když si rovnou mohla vymyslet nějakého slavného herce, ale jinak to byla zábavná ženská jízda ve francouzské vesnici, kde skoro všichni vyráběli botky espadrilky, o kterých jsem nikdy dřív neslyšel.

Příběh mladé Španělky Rosy, která se vydává za prací do malého francouzského městečka. Rosa neměla lehký život a ani ve Francii se jí moc nedaří, ovšem až do doby, než ji mezi sebe přijmou „Slečny“…

Od této knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala – milý, odpočinkový příběh, který ve mně vzbudil emoce. Četla jsem ji na dovolené a skvěle mi sedl.

Příběh je vyprávěn jako vzpomínka a od začátku si nás autorka získá tajemstvím, které pomalu rozplétáme. Ze zvědavosti jsem otáčela stránky a chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Kniha je psána jednoduchým jazykem, ale i tak to na mě fungovalo a má představivost jela naplno. Ke konci mi rozhodně ukápla nejedna slza dojetí a emočně jsem si příběh opravdu užívala.

Bavila mě Francie, to, jak žily slečny, bavilo mě prostředí z výroby Espadrilek, bavilo mě číst o tehdy začínajících, nyní slavných módních značkách i o dalších známých osobnostech (jen toho Chaplina bych klidně vynechala).

Nečekejte knihu, která Vám změní život, ale takovou, u které si odpočinete, dojmete se a možná se dozvíte i něco nového.