Až do chvíle, kdy jsem se o spolupráci kytarových velikánů (a skvělých zpěváků) Adriana Smithe a Richieho Kotzena dozvěděl a neslyšel první ukázku ("Taking My Chances"), jsem netušil, že přesně TOTO pro rok 2021 potřebuji!

Co se žánru alba týče, tak v jeho centru je po celou dobu (pochopitelně) rock či hard rock, ale velmi často s příjemným odbočením do krajiny blues. Kompozice nejsou přespříliš komplikované, jedná o celkem přímou, melodickou muziku - umělci se rovnoměrně střídají v partech pěveckých i kytarových (instrumentálních ploch je samozřejmě dostatek, ale není jich přehnaně - čehož si cením).

Zajímavostí je, že všechny písně jsou v mollových tóninách. To ale v žádném případě neznamená, že by album bylo depresivně laděno! Tedy - "You Don't Know Me" či "Scars" (k níž existuje působivý černobílý videoklip), začínající verši "Někdy se cítím jako bezmocné dítě osamělé v noci, někdy se cítím tak daleko od světla...", nejsou zrovna nejveselejší, ale v žádném případě se nejedná prvoplánové "depky", a jako celek album vyzní pozitivně a energicky.

Za zmínku stojí i to, že kromě kytar a zpěvu se Richie i Adrian na albu postarali i o baskytarové party, Richie dokonce v několika skladbách o bicí. V písni "Solar Fire" jako host bubnuje Smithův parťák z Iron Maiden, Nicko McBrain, a ve třech písních zase Kotzenův spoluhráč Tal Bergman.

Album Smith/Kotzen je debut jako víno. A zažít tuto údernou dvojici naživo bude zaručený zážitek na celý život!