U většiny knih, kterým dávám 5* můžu říct, že mě nutí číst dál a dál, u této je to právě naopak a přesto (spíše právě proto) má také plný počet hvězdiček. Chtěla jsem si ji dávkovat, chtěla jsem se do příběhu nořit (a zase se vynořovat) a prostě si ji užívat co nejdéle (což se mi dařilo i neplánovaně, protože vždy nebyl čas číst). Paní Lednická má neskutečný talent vystihnout postavy a připodobnit je nám čtenářům, to samé lze říci o přibližování dějin. Nemusí nikterak zabíhat do přílišných detailů a přesto se jako čtenář zorientuji a přesně vím o čem je řeč. Krásně je v knize zakomponována i zmínka o Životicích (samostatná kniha je také skvost, ale tu už jste určitě všichni četli ;-). Tentokrát ani nelze psát, že knihu doporučuji k přečtení, toto prostě být čteno MUSÍ.

Stejně dobré nebo ještě lepší než jednička. Postav je sice mnoho, ale dá se v nich zorientovat. Příběh krásně plyne a osudy postav prožíváme spolu s nimi.

Výborná kniha.

Druhý díl u mě předčil první. Jednak v navázání vztahu k postavám, v budování atmosféry, v množství historických souvislostí a mohla bych pokračovat dál a dál. Děj tě zavede do rozmezí let 1921-1945. Člověk si před otevřením říká : "Jo válka, to už mám načteno, málo co mě už dokáže zasáhnout. Budu soucítit a zanadávám si, jako vždy. Po Na smrt (od Kariky) už mě nic tak neodrovná...." Hm, tak to jsem se teda pletla. Karin to totiž napsala takovým stylem, že máš neodbytný pocit, že ty postavy znáš, že s nima jsi tam a tehdy, že stojíš vedle nich. Raduješ se že života, řešíš každodenní trable, miluješ, nenávidíš... Srosteš s Ženkou, Julkou, Leonem od dětství a chutnáš jejich denní chleba. A od roku 1938 jsi jako na trní, očekáváš s nima nevyhnutelné a bojíš se o ně neskutečně moc. Ale pozor, není to jen o válce. Než se začne plížit a i během ní vnímáš na každé straně mravenčí práci autorky a její znalost kraje, obyčejů, doby a hlavně nářečí. Přiblíží ti prostředí lazaretu, chudobince, který zkusíš s houževnatou Julkou, která se pere s osudem vervou sobě vlastní. Nahlédneš do šachty, pivovaru nebo krejčovství. Karin prostě a jednoduše odvádí svělou práci a jakkoliv to zní kýčovitě - cítíš tu lásku, se kterou tuto kroniku tvoří . A to především jazykem, kterým vládne. Dokáže trefně popsat radost, prostotu, dny na poli a stejně taky úzkost strach a zlobu. Poznala jsem podrobné dějiny kraje o kterých jsem neměla ani ponětí. V kostce je to kniha o tom, co válka udělala obyčejným lidem a jak je semlela na kousíčky, které museli posbírat a jít dál, fungovat s tím, co zbylo. Protože o tom to je. Další dílu se bojím, ale těším se moc.

Zajimava, hezky napsana kniha zvlaste pro ty,kteri maji vztah ke Karvinsku. Doporucuji.

Po výborném prvním dílu, čtenáři dostali neméně dobrý a zajímavý díl druhý, ve kterém se více soustředíme na užší rodinu sester Barbory a Fanky. Jejich radosti i strasti na pozadí První republiky, připojení Slezska k Polsku a následné válečné okupaci Německou Třetí říší. Naše hrdiny, kteří si stačí oddechnout v době prosperity, která jim dovolí doufat v lepší zítřky, ale následné dějinné události a hlavně stále nevyřešená národnostní otázka zkomplikovaná Druhou světovou válkou je opět semelou na velkém kole. Čtenáři se naskýtá niterný pohled do duší prostých lidí, kteří se s životem perou jak umí a jistě ani ve třetím a závěrečném díle této "románové kroniky" tomu nebude jinak. Na to si ale budeme muset ještě počkat.

Skvělé čtení. Myslím, že bez prvního dílu to nemá smysl číst, ale jak je komu libo. Karin Lednická se zařadila do první ligy českých spisovatelů/spisovatelek už v úvodním dílu, tady to jen potvrdila. Mně se rozšířily obzory ohledně česko - polské situace v době před a v druhé světové válce. Za mne určitě pozoruhodné dílo.

Paní Lednická podává plný obraz doby, ukazuje ji ze všech úhlů. Není to čtení černobílé, ani spisovatelskou bravurou nuceně slzotvorné. Kniha není chladná, to ne, ale emoce prýští z postav samotných, ne z hlasu vypravěče.
Všechno se stalo, jen jiným a možná trochu jinak, to je ale fuk, já ty lidi už znám a jsou to moji přátelé a známí. A já s nimi cítím, bojím se o ně, držím jim palce, ale taky se na ně zlobím. A ze všeho nejvíc na lidstvo, protože člověk člověku je nejhorším nepřítelem. V jednu chvíli jsem cítil potřebu knížku štítivě odhodit, neumazat se. Tak sugestivní je! A přitom se cíleně nezaobírá zrůdností, pozor na to. Autorka není vina vinou jiných.
❤
Za Kostelem je mnoho práce a mluví za mnoho dosud neslyšených hlasů.
❤
Lepší knížku si nemůžete přát.

V tomto druhém dílu velmi úspěšné knihy Šikmý kostel 1, nás autorka nechává nahlédnout do života staré Karviné v letech 1921 až 1945. Vracíme se k Barbořiným již dospělým dcerám a jejich dětem a blízkým. A spolu s nimi prožíváme úskalí dané doby. Kniha se dá číst i samostatně, ale velmi doporučuji přečíst si první díl knihy a seznámit se i s příběhem Barbory, matky, která se musela protloukat sama se třemi malými dcerkami.
Stejně jako předešlý, tak i tento díl mě úplně při čtení pohltil a zasáhl. Obě knihy se pro mě stávají srdcovkou.