Klíč k nečekanému hrdinovi

„Českých knížek hubitelé lítí, plesnivina, moly, jezoviti,“ zaveršoval si kdysi Karel Havlíček Borovský a vyjádřil tím lapidárně vztah Čechů k Tovaryšstvu Ježíšovu. Jezuiti jsou u nás díky masivní obrozenecké, národovecké a posléze komunistické propagandě považování za ztělesnění veškerého zla. Lidová fantazie je obdařila sadistickými choutkami a tajnými mučírnami, zjevují se jako „černí havrani“, aby připravili zbožného sedláčka o poslední Kralickou bibli a s jásotem ji vrhli do plamenů…
Dnes už víme, že to bylo trochu jinak, že jezuiti nebyli proti české kultuře, naopak ji velice pozvedli, měli velký vliv na šíření české vědy, literatury a vzdělanosti. Plnili však trochu nevděčný úkol; dostali pověření likvidovat „disidentskou“, z ciziny pašovanou literaturu. Nikoliv tedy české knihy, ale knihy útočící proti vládnoucímu režimu a katolické církvi. Některé z těch knih „zachraňovali“ vytržením titulního listu, protože závadný nebyl obsah knihy, ale její vydavatel (např. u Bible kralické) nebo autor (např. u Komenského pedagogických spisů), jindy jen začernili ideově pochybný odstavec. Nejproslulejším a nejhorlivějším z těchto cenzorů, misionářů a úspěšných kazatelů byl páter Matěj Antonín Koniáš. I kolegové z jezuitské koleje ho brali s odstupem, jako příliš extrémního. Byl to člověk s bohémskými sklony a hereckým talentem, jímž při svých kázáních doslova fascinoval vykulené sedláky a měšťany, asketa, možná psychopat, navíc prolezlý všemi možnými chorobami a trpící těžkými alergiemi…
Napadlo by vás udělat tohoto antihrdinu hlavní sympatickou postavou literárního díla? Zkušená autorka Zuzana Koubková se toho odvážila. Po čtenářsky vděčné sérii středověkých detektivek s hlavním hrdinou bývalým templářem Zdíkem, si nečekaně odskočila do doby baroka. Prý ji inspirovalo přečtení Jiráskova románu Temno, kde ji zaujala právě postava Koniáše.
Vyšla z předpokladu, že jezuitští misionáři byli v Čechách také v roli jakýchsi „detektivů“, kteří neúnavně pátrali po skrýších zakázaných knih. Měli k tomu vypracovanou celou metodiku, jak podobné skrýše odhalovat, jak psychicky působit na provinilce, aby se přiznali, jak si všímat i nepatrných změn a náznaků. Dalo se předpokládat, že během pátrání po kacířských knihách narazili také na věci, které s tím přímo nesouvisí, tedy na stopy různých kriminálních činů.
Výsledkem je cyklus volně navazujících povídek, jejichž ústřední postavou je páter Koniáš, syn známého klementinského tiskaře, tedy z řemeslnické městské rodiny. Zdatně mu sekundují dva jeho věrní druzi; šlechtický synek Josef Mateřovský z Mateřova, jenž ani jako člen řádu nezapře určité aristokratické manýry, a naproti tomu hromotlucký Jakub Firmus, původem ze selského statku. Tahle na pohled nesourodá trojice se však skvěle navzájem doplňuje.
Některé příběhy vyprávějí Mateřovský nebo Firmus; v těch můžeme vidět pohled na Koniáše „zvenčí“, jak se jevil svým druhům. Většina povídek je však podána z pohledu pátera Koniáše; jsou tedy psány v první osobě, jako jeho vyprávění. A tady zaujme čtenáře Koniášova sebeironie, jeho smysl pro kousavý, někdy doslova černý humor. Díky tomu se Zuzaně Koubkové podařilo vytvořit z postavy na první pohled odpudivé (vyzáblého, bledého chlapíka s rozcuchanými, nečesanými vlasy a věčně slzícíma očima, který občas omdlí) skutečného sympaťáka, jemuž držíme palce a na jehož vtipné glosy se už předem těšíme.
Některé z těch příhod jsou inspirované skutečnými událostmi, také jejich dějiště jsou autentická, odpovídá i časové zařazení a celkový obraz života v barokní době, potkáme tu mnohé historické postavy, například proslulého hraběte Šporka, ovšem většinu zápletek a situací autorka vytěžila ze své bohaté fantazie. Využila i místních pověstí (například o pokladu pod hradem Okoří). Dokonce přivedla do děje literární postavu od jiného autora, od klasika české fantastiky Miroslava Žambocha, a nechala do barokní Prahy v jedné z povídek vstoupit fiktivního Koniášova bratrance Salvátora, jenž se živí jako profesionální námezdní zabiják. Musím uznat, že povídka „Pátek Koniáš a muž na stezce“, ve které je sveden boj s nebezpečným mágem, je psána téměř v Žambochově stylu.
Povídky tedy mají, jak už jsem naznačil, široký námětový rozptyl, od zábavných „romancí“ až po krvavá účtování. Autorka se nevyhýbá ani sexuálním vztahům mužů, kteří slíbili dodržovat celibát, ale někdy je pokušení silnější než jejich vůle… Netuším, jak to bylo doopravdy s galantními dobrodružstvími jezuitů, ale pokud se něco provalilo, dopadly na ně nepříjemné tresty. Autorka se odvážila přisoudit Koniášovi intimní vztah k energické vdově Rozině Hrnečkové, se kterou se setká během pátrání po kacířích ve vinici nad Botičem. Ostatně proč ne, když může mít zjizveného bratrance Salvátora, dopřejme Koniášovi i svéráznou, stále mírně podnapilou a kočkami obklopenou milenku.
Nečekejte nějaké zapeklité detektivní zápletky nebo stupňující se napětí; Koubková vypráví Koniášovy historky s nadhledem a v rozmarné pohodě. Typický je výrok, který o svém podřízeném pronese otec provinciál: „Blahoslavení bývají chudí duchem a vy jste v tomto směru ozdoba řádu, Koniáši!“
Zazní tady i vážné tóny, třeba v povídce „Páter Mateřovský a incident ve zvonici“, kdy jezuitská mise odhalí, že místní farář sexuálně zneužívá ministranta a Jakubu Firmusovi povolí nervy a nechá se unášet jen svými pomstychtivými city, protože něco podobného jako chlapec sám zažil… Ten moment na zvonici je opravdu mrazivý – a přináší myšlenku, jestli vůbec lze odčinit nejtěžší hřích, jímž je zneužívání dětí. Jiný bravurní vypravěčský kousek nám Koubková předvádí, když Koniášovi je jako pokání za jeho hříšný vztah s vdovou uloženo mlčení. A on přesto, „beze slov“, přemluví evangelického predikanta, aby zavrhl své kacířství a přestoupil na katolickou víru!
Na povídkách Zuzany Koubkové oceňuji především vtip a suverénní nadhled. Dobře také jazykovými prostředky charakterizuje rozdílnost jednotlivých vypravěčů, i když třeba u Jakuba Firmuse mohla ještě víc, třeba i některými typickými obraty, zdůraznit jeho lidovou sedláckost. Já bych také některé situace vyhrotil do většího napětí, nebo tam ještě vrhl nějakou falešnou stopu, ale to je dáno naturelem autora.
Celkově mohu říct, že svým rozmarným charakterem s občasnými záblesky tragična mi sbírka povídek Zuzany Koubkové „Koniášův klíč“ připomíná nedávno vysílaný televizní seriál „Četnické humoresky“, přenesený ovšem do doby baroka mezi jezuity. Je to příjemné, zábavné čtení pro letní dovolenou. Ale svým způsobem i významný počin, neboť Zuzana Koubková je myslím první u nás, kdo se odvážil podívat na jezuity z jiné strany a vytvořit z nich sympatické hrdiny, ačkoliv nepopírá nic z toho, co se nám na nich nemusí líbit.
Otomar Dvořák