Je to možná trochu otřepaná analogie, ale myslím, že se v určitém smyslu dá historiografie přirovnat ke stromu. Jako v různých oborech, i tady potřebujete pevný kmen, který unese silné větve a na nich, případně mohou uzrát nějaké chutné plody. Stejně tak i ve vyprávění historie potřebujete základní linii. Směr, povětšinou chronologický, základních událostí. Na něj, či lépe řečeno z něj si potom můžete vybrat jednu stránku, jednu zmínku v tom kterém prameni a tu třeba zpracovat do monografie. Bez základu se však neobejdete.

Šestým a pravděpodobně závěrečným svazkem o přemyslovské vládě dospěl Žemlička do konce. Dostal se na závěr k vraždě Václava a lehce nakoukl do stínu za ní. Dohromady je to neuvěřitelné dílo, několika tisíc stran. Byť to třeba není soubor převratných tezí a objevů sluší se před obsahem hluboce smeknout. Vyprávět několik staletí a zůstat přesto čtivý, je skutečně nadlidský úkol.

Jak sám autor v závěru říká, gró posledních dvou svazků (Do tří korun a tento) již plně leží na 13. století. Bylo to sto let transformace v mnoha směrech, dalo by se říci, že málokterá část života nedošla nějaké změny. Na stránkách této knihy se tak setkáme s většinou zákoutí správy, vlády, života etc. Ať už jsou to vztahy dvoru versus církve, šlechta versus dvůr, nebo třeba šlechta versus měšťané. Ačkoliv nejsou některé pasáže, třeba ty o finančních záležitostech pro mě až toliko zajímavé, chápu a respektuji jejich nutnost. Stále převažují ty výrazně záživnější.

Jak kniha postupovala dále, stoupala i její čtivost. Od první třetiny, kterou jednoznačně prolíná snaha vrchnosti, místní šlechty, o ovládnutí co největšího dílu úředního regálu na úkor panovníka až po poslední roky přemyslovského vládnutí a následného střídání cizích panovníků, které se vyznačují velkou turbolencí a o zajímavé události není nouze.

Co říci závěrem. Jednoznačně za mě, škoda, že Přemyslovci nevládli ještě o století déle a byly by z toho další dvě tři monografie. :-) Každopádně, myslím, že všech šest žemličkových svazků o Přemyslovcích jsou skvělou učebnicí pro skutečné zájemce o historii. Ne o takovou tu postupnou, navazující, ale o tu pravou, základní, kmenovou stavbu, bez které se žádný historik nemůže obejít.
Jsem velmi rád, že mám všech šest doma a musím panu profesorovi vyjádřit velký dík. Je skvělé, že jak sám píše, není samozřejmě nic uzavřeno, i Historie jako věda se neustále vyvíjí, nicméně, dokázal vykonat takové záslužné dílo. Pokud chcete poznat naši ranou historii skutečně pořádně, po Třeštíkovi se těchto šest svazků řadí k nezbytnému vademecu.