Knihy z odeonské edice Světová knihovna mám ve velké oblibě. Tato kniha se ke mně dostala opět na základě zadání Čtenářské výzvy a je velká škoda, že v přehršli ostatních téměř zapadla, nepovšimnuta. Myla Goldberg je autorkou celkem čtyř knih, u nás je bohužel přeložena zatím jen tato nejnovější, z roku 2019.

Forma vyprávění je nevšední, text je koncipován jako katalog k výstavě fotografky Lilian Prestonové, který dává po její smrti dohromady dcera Samantha Jane. Popisky u jednotlivých fotografií krásně ilustrují fotografčin talent, smysl pro světlo i danou chvíli a provázejí nás stejně naléhavě jejím životem, jako útržky z deníku, dopisů nebo vzpomínky jejích přátel.

Příběh je rozkročen do období 50. - 70. let minulého století, kdy ženy umělkyně neměly zrovna na růžích ustláno, fotografie jako umělecký směr byla „v plenkách“ a nedejbože, aby se žena ještě k tomu všemu rozhodla vychovávat své dítě jako svobodná matka!

Tímto vyprávěním se nám otevírá obraz Ameriky, sešněrovaný konvencemi, kdy Lilian musí utéct z Clevelandu do New Yorku, aby mohla, přes zákaz rodičů, studovat na umělecké škole, až po postupné uvolňování v letech 60. a éru hippies. Je to však i kniha o mateřství, o přátelství a umění, za které musela autorka doslova bojovat a svá díla obhájit před veřejností. Za své dílo byla zavřena v Ženské detenční věznici a postavena před soud.

Pastva pro oči je skvělá kniha! Takže pokud chcete silný příběh, určitě se nechte zlákat!!

Velmi lidský a silný příběh svobodné matky Lillian, která žije v New Yorku, zhruba od 50. do 70. let.
Je psaný formou výstavního katalogu, protože hlavní hrdinka je fotografka. Na začátku románu se dočtete, že je po smrti a bude se konat retrospektivní výstava jejich fotografií. Na výstavě je 118 různých fotografií a ke každá z nich je popisek, jejichž prostřednictvím je příběh vyprávěn.
Vypravěčkou je její dcera Samantha, kdy vzpomíná na svou matku, ale příběh je doplněn jak o deníkové zápisky Lillian, tak i vyprávění osob, které jí v minulosti byly blízké.