Milá drobnost, s příjemným vyprávěcím stylem, jemným a procítěným příběhem, s lehkým nádechem námořnické akce. Především ale s ekologickým vyzněním - důležitým prvkem v příběhu je kolonie jedinečných duhových racků, kteří se vyskytují pouze kolem Černého kamene a které pytláci dohnali na pokraj vyhynutí. Mezi řečí je také zmíněna proměna jedné z postav ze zarputilého velrybáře v nadšeného milovníka a ochránce velryb.
Jako malá jsem měla pirátské a námořnické období, tudíž si na slova jako loď, maják nebo Větrný útes dám říct.
Co mě ale bavilo asi nejvíc, byla Atlantina klidná představivost - pojmenovávání typů větrů podle zvířat (vítr lišák - číhá a pak najednou skočí!) a vln podle jazzových hudebnic a hudebníků, které si rád pouští její tatínek (v kolika dětských knížkách narazíte na jména jako Nina Simone, Miles Davis, Thelonious Monk?)

(Alenka z Letné)