Jaké je to si sáhnout až na vlastní dno? Mít strach? Nevědět, zda přežijeme noc? Jaké je to ujít 4 300 km? Lucinka nám to popsala perfektně. Máte pocit, že to jdete s ní, přitom sedíte doma, v teplíčku a s čajem v ruce, zatímco v knize Lucie bojuje o vlastní život(doslova).
Jestli hledáte knihu, která vás zvedne ze židle, tak 151 dní Pacifickou hřebenovkou je trefa do černého.

Úžasně sepsaný cestopis, jako bych četla o sobě jak vyrážím na výlety. Lucka vypráví tak, že máte spíš pocit stand up výstupu. A hned máte chuť obout boty a vyrazit taky někam na tůru a nebo aspoň založit si svůj bucket list a začít si plnit sny :)
Terka z knihkupectví Kosmas Litoměřice

Pacific Crest Trail, neboli Pacifická hřebenovka, je 4286 km dlouhá stezka skrz Americké státy, která začíná na jihu u hranic s Mexikem a končí v Britské Kolumbii v Kanadě. Cestou Vás čekají extrémní podmínky, jako je sucho a vedro v prvním pouštním úseku, šílená převýšení v horských oblastech, a divoká volně žijící zvířata, která v těchto místech rozhodně potkáte a nikdy nekončící hlad.
Kdo by na takovou cestu dobrovolně vydával? Až 7 000 lidí ročně, jedním z těchto lidí je Lucie Kutrová, autorka této knihy.
Lucie, nebo jak zjistíte v knížce také Goldilocks v roce 2018 PCT opravdu prošla a vše zaznamenala formou deníkových zápisků do této knihy. Popisuje zde jak její život probíhal po dobu 151 dní, které na trailu strávila. Vypráví o kamarádech, které zde potkala, popisuje vybavení, které si sebou vzala, i o všech nástrahách, které jí cestou potkaly. Celá kniha je psaná lehkou vtipnou formou a čte se neuvěřitelně snadno, v podstatě jsem se od ní nemohla odtrhnout, jelikož mě opravdu zajímalo co přinese další den, noc, nebo jen hodina. Myslím si, že se Lucii krásně povedlo zachytit krásu PCT a co všechno nabízí.

Příběh Lucie, holky, která se rozhodne splnit jedno ze svých přání a vyrazí na Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí od mexických až ke kanadským hranicím (4 300 km). Prožíváme s ní úspěchy, neúspěchy, přátelství, dobrodružství, ale hlavně její pohled na svět a jak jí cesta změnila. Příběh je psaný formou deníkových zápisů, které ne každému vyhovují, neboť spousta věcí se zde opakuje, jsou si podobná rána i pobyty ve městech. Kolikrát jsem měla u čtení chuť na burger, neboť právě ten je v knížce zmíněn snad nejčastěji :-D Vyprávění mě moc bavilo, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, „podívala“ jsem se na zajímavá místa, „potkala“ zajímavé lidi. Celá kniha je psána humorně a s nadhledem, kolikrát jsem se u ní musela i nahlas smát. Někdy přišly i dojemné situace a i slzička ukápla. Nejslabší moment knihy pro mě bylo, když Lůca prožívala lásku, to jsem si připadala, že čtu holčičí love story pro puberťáky. Kniha je doplněna o spousty fotografií. U některých opravdu zrak přechází. Jen škoda, že jim není věnováno víc prostoru.