Pro mě to byla velká hrůza. Hlavním hrdinou je třicátník Maarten - panic, biolog, agorafob, introvert, nebezpečně citově vázaný na zemřelou matku, vyrůstající jako jedináček na samotě společně s agresivním otcem a nábožensky silně založenou matkou, člověk neschopný navázat běžné mezilidské vztahy. Děj není prakticky žádný, jakékoliv jeho náznaky jsou zahubeny všudypřítomným lyrickým popisem hnízdícího ptactva a kvetoucího devětsilu. Pokud má kniha autobiografické prvky (stejně jako hlavní postava se i autor jmenuje Maarten), pak by bylo bývalo lepší, kdyby si se svými mindráky zašel k psychologovi, namísto toho, aby vláčel nešťastného čtenáře temnými zákoutími své asociální osobnosti. Ve mě hlavní postava vzbudila odpor, ačkoliv to zcela jistě nebylo autorovým záměrem. Ač jsem se snažila, podivínovi, který se vyznačuje výše popsanými vlastnostmi, opovrhuje těmi, kdo provozují tělesnou lásku a nakupují potraviny v obchodě a má sklony ke stalkingu, jsem si cestu najít nedokázala. Naštěstí tato autorova "autoterapie" nebyla až tak dlouhá, jinak bych s knížkou sekla po první třetině. Čtenáři, není-li esoterického zaměření, nemá autor co říct.

Čtu a líbí se mi moc.