Tuto klasiku klasik jsem po velké řádce let tentokrát četla ušima v podání pana Ladislava Mrkvičky, což byl skvost a skvěle se k této novelce jeho hlas hodil. Kromě parádní interpretace jsem opět byla nadšená i obsahem, ani po těch mnoha letech pro mě neztratila kouzlo, naopak, poté co už mám taky hodně odžito, jsem z knížky snad ještě uchvácenější. Metaforicky nám ryba ukazuje život a žraloci smrt nebo zlo, metaforicky sleduje lidskou píli a nezdolnost, metaforicky se díváme na lidskou sílu, odhodlanost a statečnost. Určitě můžu a chci doporučit, ale je nutné číst mezi řádky a text si „překládat“ a nedržet se dogmaticky vyřčeného.

Tahle klasika nikdy nezestárne. Stejně jako další klasická literatura, tak i poslední dílo tohohle velikána nepřestává oslovovat. V záplavě milionů knih nevalné úrovně lze vždy sáhnout po této krátké novele, která oprávněně patří ke skvostům světové literatury.