Pokračování úspěšného titulu Rok Kohouta od T. Boučkové je opět hodně osobní výpovědí. Poté, co se kdysi rozhodla adoptovat dva chlapce etnické menšiny, se její život obrátil navždycky vzhůru nohama. Komplikovaný vztah s oběma chlapci pokračuje i poté, co oba opustili svůj adoptivní domov. V této knize navíc do života autorky nově víc a víc zasahuje i nevyléčitelná nemoc matky. Současně s vyprávěním příběhu autorka komentuje politickou situaci, současnou i minulou.
Jako už předchozí díl ve mně tato kniha vyvolala velkou směsici negativních pocitů a velký soucit s autorkou, přesto, nebo právě proto, mohu knihu rozhodně doporučit.

Na knihu jsem se těšila, tušila jsem, o čem bude. Znám Tereziny předešlé knihy a mám je ráda. Jsou totiž o životě, o pocitech a prožitých zkušenostech. Je to, jako bych se potkala po delší době s kamarádkou a navázala hovor, aniž bych já nebo ona, musela cokoliv vysvětlovat.
Ano, život je nádherný, ale také bolavý a někdy navzdory všemu dobrému pěkně zamotaný.
Jsou věci, o kterých si myslíte, že Vám se nikdy nestanou. Jak krátkozraké.
Třeba nebudou úplně stejné, ani moje nejsou, přesto, jakoby Tereza psala o mně, přivlastnila si moje strachy, noční můry i malé radosti. Rozumová, rozumná rozhodnutí i lásku, která tu je, neutlumitelná okolnostmi a čistá, ať si o našich rozhodnutích soudí kdo, co chce!
Nejsem literární kritik, abych hodnotila styl psaní, jsem čtenář, i když s knihami pracuji. Já za sebe mám knihy Terezy moc ráda, právě pro styl, jakým píše, právě pro to, jak stejně tak, jako je to v životě, dovede být sentimentální a jindy tak rozhodná. Že si umí ulevit nadávkou, i když si to pak vyčítá! Kdo tohle nedělá?! Dala bych jen doporučení, nezačínejte touto knihou, nechte si jí a přečtěte si minimálně Rok kohouta, nejlépe však všechny knihy předešlé.
Na Život je nádherný jsem se moc těšila, nešlo si knihu šetřit, četla jsem a četla a dočetla. Těším se na další setkání s mně drahou přítelkyní, o které vím, že mi nelže, a že mi porozumí.V kulisách, ve kterých žijeme a vnímáme stejné události. Tak dobře se cítím, když čtu Tereziny knihy. Čtu se všemi pocity, které mám uzavřené i viditelné a díky jejím větám a jejím prožitkům se uvolňují. Slzy, hluboké nádechy a výdechy, zklamání i naděje, radosti i strachy, ale hlavně, velká chuť žít a jít dál. Vím,že mi Tereza nenabízí nic jiného,než příběh ze života a vím,že s tím vším tu nejsem sama...