Podobné tituly

Pokud bychom Maslowovu knihu o vrcholných zážitcích (Holar, 2017) považovali za předkrm velké psychologie, potom jsou Jungovy texty shromážděné v prvním svazku Výboru hlavním chodem. Je to porce léku na příliš jednostranné žití, chápání a výklady skutečností vnitřního i vnějšího světa. A stravitelná i pro čtenáře neodborníky: Jung na řadě míst zdůrazňuje potřebu sebeuvědomění – jako podmínku zdravého vývoje jednotlivce i společnosti, varuje před totalitními nároky státu, který se hrozí proměnit v „žalář a termitiště“ i před státem jako „nakupením bezvýznamných“.
Změnilo se něco po téměř sto letech? Rozhodně se pracuje ve velkém. Je zřejmé, že průvodním jevem dnešní globalizace – kterou mimo jiné charakterizuje ztráta individuálních hodnot a zpochybnění identity, zmasovění – je neuvědomění. (Například výsledkem nutkavého „sdílení všeho se všemi“, této obrany před vlastní prázdnotou, často bývá „ztráta sebe sama“. Člověkem, který si není vědom sám sebe, lze ovšem snadno manipulovat.)
Cesta do neuvědomění je široká a pohodlná, je to cesta do přirozeného, primitivního lidského stavu, v němž jsou všichni stále jedním. Naopak cesta vedoucí k sebeuvědomění a vědomé individualitě je bolestivá. Je to cesta v osamění a lidé k ní pociťují odpor, protože záhy zjistí, že mají „osobní podíl na vší špíně a sprostotě, kterou vždy přičítali ostatním a světu“. Neuvědomění hraničící se „ztrátou duše“ pak vyhovuje „těm, kteří mají potřebu vést stádo“. Tito „pastýři“ zpravidla popírají individuální hodnoty, přitom však „samostatná individualita je nejlepším služebníkem obecného blaha“.
Neuvědomění a jednostrannost mohou být nebezpečné; odborný redaktor v redakční poznámce píše: „Výdobytky, jichž dosáhly věda a technika při dominanci jednostranného zaměření na objektový svět, mají vedle příznivých stránek také svou odvrácenou tvář. Ta spočívá ve smrtelném ohrožení života jednotlivce, ba celého lidstva a života na Zemi právě těmito vymoženostmi.“ Připomíná psychologické předpoklady sjednocování planetárního lidstva a odkazuje tak na Teilharda de Chardin, autora následujících slov: „Budoucnost světa, tak jak se nám nyní jeví, je vázána na určité společenské sjednocení lidstva, které samo nakonec závisí na tom, zda se v našich srdcích plně uplatní jisté pobídky k vyššímu bytí – pobídky, bez nichž celá věda a technika zajdou samy v sobě.“
Přejme této knize hodně štěstí na cestě za čtenáři a doufejme, že si najde odpovídající místo na knihkupeckých policích, že se neocitne – jak tomu dříve bývalo – v obklíčení „duchovní literaturou“, jejímž znakem je často právě absence ducha.