Knižní pól 16. 9. 2017

Román amerického spisovatele Thomase Pynchona Výkřik techniky jsem četl na začátku léta a od té doby jsem se těšil na to, že vám o něm povím. Výkřik techniky je totiž román hostina, román, kde vás snad každá věta překvapuje podobně jako zelenina a všechny možné předměty na Arcimboldových obrazech nebo Švankmajerových objektech. Jenže Pynchon není ani manýrista, ani surrealista. Je to osobitý vypravěč a vykladač dnešního světa, amerického především. Někdo to označuje jako kyberpunk, ale mně...

Dalo by se také říct, že celý román – popisující Ameriku přibližně půl roku před 11. zářím 2001 a nějakou dobu poté – je zkrátka jedna velká magořina, navíc paranoidní. A nebylo by to vlastně tak daleko od pravdy. Ale na druhou stranu, co magořina není, že. Pynchonův román (údajně jeho poslední) lze vnímat jako velice čtivý dobrodružný thriller o boji s neznámým nepřítelem, i trocha erotiky by se našla, lze jej ale také číst jako pochmurný obraz dnešního světa, odraz znepokojivý, protože – a to jsme opět u paranoie – možný. Ne-li přímo...