Podobné tituly

Tato útlá knížka by se dala označit za jakýsi manifest darwinovské levice. Její autor Peter Singer, známý mj. svým bojem za práva zvířat, se v ní zamýšlí nad tím, jakým způsobem by měla levice změnit své vnímání lidské přirozenosti. Hned v úvodu knihy ukazuje autor prostřednictvím výpisků, které si Marx dělal při četbě Bakuninovy knihy Státnost a anarchie, jak se Marx mýlil ve svých představách o lidské přirozenosti. Tu Marx popisoval jako něco, co je plně pod vlivem společenských vztahů, a domníval se, že jejich změnou dojde i ke změně lidské přirozenosti. Bakunin se naproti tomu obával, že představa, že se vládnoucí menšina, byť dělnická a uvědomělá, vzdá nadvlády, je naivní, a autor (i historie) dávají Bakuninovi za pravdu.

Singer by rád lidskou přirozenost vykládal prostřednictvím Darwinovy evoluční teorie. Snaží se dokázat, že evoluční teorii pochopili špatně jak kapitalisté, kteří s její pomocí obhajovali konkurenční boj a nerovnost mezi lidmi, tak levice, která aplikování evoluční teorie na společenský vývoj považovala za nevhodné ze stejného důvodu. Levice se domnívala, že evoluční teorie se svým bojem o přežití je důkazem krutosti přírody a toho, že lidstvo se musí vyvíjet podle jiných principů. Proto marxisté razili názor, že evoluční teorie je platná pro přírodu, poté, ve vývoji společnosti, se však začínají uplatňovat „materialistické dějinné síly“.

Není to ale tak, že by levice odmítala Darwinovu teorii jako celek. Naopak, byla z ní nadšená potud, pokud se dala použít jako zdrcující zbraň proti do té doby dominantnímu křesťanskému výkladu vzniku světa i člověka. Avšak z výše uvedených důvodů potřebovala levice zároveň prosazovat názor, že lidská přirozenost je změnitelná a nedají se na ni vztáhnout poznatky evoluční teorie. Naději na vznik dokonalé společnosti totiž levice spojovala právě s přesvědčením o možnosti změny lidské přirozenosti.

Podle autora knihy je však výklad evoluční teorie jako něčeho, co dokazuje „krutost“ přírody a jejího založení na boji o přežití, nesprávný. Singer uvádí jako výjimku z tohoto názoru Petra Kropotkina, který ve svém díle Pospolitost poukazoval na to, že darwinovští filozofové přehlíželi fakt spolupráce mezi zvířaty stejného rodu. Tím chtěl Kropotkin poukázat na to, že stejně jako u zvířat je možné, aby i lidské společenství bylo založeno na spolupráci. Protože však byla většina levice ovlivněna marxistickým přístupem k lidské přirozenosti, neměla Kropotkinova teorie větší vliv, přestože byl ve své době hojně čten.

Singer proto tvrdí, že je potřeba, aby levice začala lidskou přirozenost vykládat nově, na základě evoluční teorie, avšak správně pochopené. Zaměřuje se na fakt, že některé aspekty lidského chování jsou konstantní napříč různými kulturami a že je sdílíme s některými živočichy. Proto nelze lidskou přirozenost jako takovou odmítnout. Mezi taková fakta klade např. skutečnost, že člověk je tvor společenský, což je typické pro všechny kultury. Zajímavé je, že sem klade i nutkání člověka vytvářet hierarchii. Tvrdí, že je potřeba se na tento moment zaměřit, protože právě odstranění hierarchie je jeden z klíčových předpokladů společenské změny. Jedná se o velmi podnětnou část knihy.

Autor se rovněž zaměřuje na důležitý protiklad spolupráce a konkurence. Uvádí příklady, kdy je pro jedince spolupráce mnohem výhodnější, než kdyby rozhodoval čistě egoisticky (a snažil se maximalizovat svůj prospěch). Zároveň je potřeba změnit i strukturu společnosti tak, aby se podvod nevyplácel, a rovněž, jak autor uvádí, „nenastavovat druhou tvář“. V souvislosti s výše uvedeným je dále nezbytné, aby ve společnosti nebyly tak obrovské rozdíly v postavení jednotlivců – tento stav totiž nepodněcuje ke spolupráci ani jednu ze stran pomyslných rozevřených nůžek.

Podle Singera je velmi důležité, že ve společnosti, která je založena na konkurenčním boji, je i přesto možné vidět příklady altruismu, kdy člověk jedná nezištně ve prospěch druhého či ve prospěch společnosti. Podle autora je potřeba zjistit, kdy je takový altruismus pro většinu společnosti přijatelný a uskutečnitelný.

V závěru knihy autor shrnuje, jaká by měla darwinovská levice být. Měla by akceptovat existenci lidské přirozenosti a zároveň z tohoto faktu nevyvozovat dogmatické přístupy, nepodceňovat potřebu mnohých lidí jednat konkurenčně, stejně tak si ale uvědomovat, že lidé budou povětšinou „reagovat kladně na skutečné příležitosti navazovat vzájemně prospěšné vztahy spolupráce“ a tyto tendence podporovat. Rovněž by neměla zapomínat na práva zvířat a dále se držet tradičních hodnot levice, tedy bojovat za práva „slabých, chudých a utlačovaných“. To by totiž jinak ani nebyla levicí.

Singer na konci knihy uvádí, že stojíme před výzvou. Lidé mají velký potenciál, otázka je, jakým způsobem ho využijí. „Rozum nám poskytuje schopnost uvědomit si, že každý z nás je prostě jednou z bytostí a že všechny tyto bytosti mají přání a potřeby, na kterých jim záleží, tak jako nám záleží na našich přáních a potřebách. Může tento náhled překonat sílu jiných stránek naší přirozenosti, které jednají proti ideálu nestranného zájmu o všechny lidské bytosti, nebo, což by bylo lepší, všechny cítící bytosti?“