Neduha, ročník  1945, toho prožil skutečně požehnaně, a někdy to bylo možná až k nežití, přesto však se jeho vzpomínkami line jedna jednotící linka – nedat se, dělat si svoje, ať už to stojí, co to stojí, nepoddat se. Neohnout, byť by to tak bylo jednodušší a výhodnější… Tohle vše nebylo samozřejmě zadarmo a Neduha za to vše pořádně zaplatil, nikde však nenarazíme na jediné slovo lítosti, nikde si nedrbe hlavu, tehdy že měl být opatrnější, taktičtější… Chceme-li, můžeme v tom cítit étos konce 60. let, kdy lidé začali zvedat hlavy (aby je pak v...